O letních polednách moc rád bych viděl
Křehkost a něhu motýlích křídel
Poslouchal šeptání
Viděl, jak paprskem barvy se mění
Jak lehce přichází modravé snění
Po chvíli čekání
Řekni, proč lidé jsou bez křídel raději
Za prachy prodají poslední naději
Plouží se po zemi, chtivost je tíží
Závidí, ke květům v oblacích vzhlíží
Špinavé uličky, plné jsou stesku
Lehké je podlehnout zrádnému lesku
Svůj život prožijí v absurdním podniku
Do nikam bez zpěvu kráčejí odnikud
A starý šanson tu dokola hraje
Sedí tu bezduší vyhnaní z ráje
Svatozář ztratil už poslední svatý
Do zad si zabodl špendlík svůj zlatý
Nad sklenkou u stolku neštěstím opilý
Vyrazí pochytat duhové motýly |
|
vk 