Jak je někdy krásné být člověkem.

Předevčírem jsem to poznal.

Spěchal jsem do hospody pro bratrance a našel jsem tam s ním jednu dívku.

Byla velice půvabná, někdo závistivý by řekl, že je to coura, jelikož měla krátké šaty s velkým výstřihem, ale jakmile jsem ji uviděl JÁ, hned jsem poznal, že je úžasná a milá.

Neodolal jsem a i když mě bratranec naznačoval, že mam počkat venku, přisedl jsem si.

Vím, že jsem to dělat neměl, teď už to vím.

Začal jsem si s ní povídat.

Ptal jsem se, jaký má názor na život, na realitu, na lidi a měli jsme podobné ba přímo stejné myšlenky.

Nedokázal jsem to popsat, ale byl to krásný pocit.

Druhý den  jsem se s ní měl sejít. Sám. Bez bratrance.

Když jsem se chystal k odchodu, srazil jsem se s ním ve dveřích a tak jsem mu tu šťastnou zprávu sdělil.

Bratranec byl však velmi naštvaný. Prohlásil, že jsem pěknej debil a hovado, když mu takhle sbalim šéfku.

Zavřel jsem dveře od bytu a šel za ním do obývacího pokoje. Začal na mě řvát:

„Tobě nestačí, že svět je plnej zkurvenejch pravidel, podle kterejch musíme žít, co?! Ty prostě musíš mít něco extra?! Pokud tě to aspoň trochu zajímá, tak mě včera málem ta kráva povýšila! Ale pak ses tam naverboval ty a začal jí balit! Je to od tebe fakt hnusný!“

Namítal jsem, že jsem toto nemohl tušit, ale on si vzal pivo z lednice, vypil ho na ex a začal znovu řvát:

„Je to na nic! Rozumíš?! Pravidla ‚já sem šéf, ty někdo podřadnej, tak makej, já se budu dívat‘. Je to příšerná věc. A já se včera tohohle mohl zbavit. Mohl jsem být ten někdo ‚výš‘ a třeba napsat román. Ne, já mohl napsat knihu úvah. A víš co bych tam napsal? Jaká svině je život a všechno kolem něj a jak se tady všichni dřou do úmoru od kolébky do hrobu a co z toho mají? Nic! Akorát tak hovno! Je to svinstvo, ale lidi si začínají stěžovat.

Pak zas přijde někdo jako Ludvík XIV. a bude to děs. Lidi budou mít jen jednoho vládce a bude to další stupidita v tak už nesnesitelnym životě.

A víš co je na tom všem nejhorší? Nikdy nebudem spokojený! Ani já, ani ty. Já svoji šanci prohrál včera a tebe teď ta tvoje čeká, tak odsud padej, třeba ti ta cuchta něco dá!“

Otevřel si další pivo a znovu ho vypil na ex.

Nakonec jsem schytal pár pěstí do obličeje a za tou zvláštní dívkou jsem nešel.

Zítra je krásný den.

Občas je krásné být člověkem.

Bratranec mě bere na výlet.

Pojedem do hospody vzdálené přes sto kilometrů.
Oslavíme tu věčnou nespokojenost, tu věčnou hektičnost a stupiditu lidí a světa.