V milosti plyne svět, polaskám se s ním, andělé zpívají v dešti mnoho vět, mír, lásku za šeď vyměním; neteskním. Prosvitlo nad lesy krásy půl století, s jasnými, bílými perutěmi se teď proletím, s úsměvem na rtech a s jásotem v srdci, Já letím! Oni světem cestují.. Omývám se vodou svěcenou, (chmurné myšlenky se tak snáze zaženou) jasné světlo na čele, pohazuji si s vodou tesklivou, celistvost a svět tě zahřeje. Jasné a teplé melodie ženou se tělem, stromy se ohýbají pod sladkou tíhou oblohy, všude zurčí potoky a srdíčka cestovatelů, barvy se mihotají kolem zlatavých andělů. Pojď drahý kamaráde a opři se o mě,.. ..omyjeme si spolu ucestované nohy a zavzpomínáme.. Jak jsme trhali jahody a váleli se v mechu, jak tě kovali z dobrého plechu, jak jsme byli kameny na zašlé cestě (jak jsme milovali každou jepici vášnivě a teskně), jak motýly nad blankytně ledovou studánkou jsme byli – a jak to studilo, když jsme pili, jak jsme hřešili a káli se zároveň, jak tys do houslí chodil, já se ti smál a doma planul jak pochodeň po hraní. Byli jsme směšní a krásní zároveň – však nezapomeň – jsme si svoji – jsme Jedno…jsme, a to mě (a tím i tebe) hladí po duši. Máš jasné oči moje milá, .. milý a překrásný světe… 2.10.2005, Bystřice. |