Tak tedy další kolo rozpadlo se nad mou hlavou, jedno z tisíců a všechny barvou namodralou nesly odkaz bílým stěnám. Tady jsem a tady sténám. Ve svých smutcích v blahobytu peřin mám já duši skrytu. V televizi, za písí, v komoře nic nevisí. Volím slunko a šest čísel. Pizzu žeru. To jsem musel? To je průser. |