Zkušený starý bard
s nehasnoucím mládím v očích
usedl rozvážně ku křeslu s pannou.
Co se jí asi mohlo stát,
že v slunných dnech i tmavých nocích
stále smutná je a náladu má planou?

Tu bard počal zpívat,
hrát na struny mandolíny
a sejmul starý fáč.
Vida, panna počla vnímat
a spolu s verši nevinnými
propukla konečně v pláč.