Jenom posbírej všechnu sílu svou, bys prolomil nechuť okamžiku. Kořeny břízy kámen skály rvou, když tě bije zvuk rafičky tiku.
A své sesbírej odhodlání v čin. Byť výnos má kyselým být plodem, přiblíží tě k chutnějšímu z vín, svitne další hvězda jasným bodem.
Tak rozbíjej stav pomátlý vzdorem, nechť nezmění bytí v prostý plevel. Již čiň, ať znějí vášně chórem, pak buď svůj jak na nebesích orel.
|