Máš jizvy na těle, co berou ti krásu. Tak hluboké jsou, špínou se zanáší. Směješ se nesměle, sotva slyšet hlasu. Červi bídní řvou, zkázu jen přináší.
Ztrácíš se, matičko, však někde přec kveteš a voníš domovem ještě kdes na krajích. Mám od tě políčko, ten provaz, co pleteš. My jsme si údělem milým z ran bolavých.
