Často mám chuť jen větrem být,
stovky mil za den urazit,
vplést se do jejích vlasů.

Někdy zas chci se knihou stát,
co nezačal ji nikdo psát
na pamět krásných časů.

Však v noci nechci v duchu brečet,
či nad hrobem vlastním klečet,
stárnul bych smrti vstříc.

Až spatřím srdce pro svůj zvon
a slastný bude mít zas tón,
mám říct si: "nevěř víc"?

11.4.01