| Dílo #697 |
|---|
| Autor: | inblue |
| Datum publikace: | 14.11.2003 12:48 |
| Počet návštěv: | 752 |
| Počet názorů: | 4 |
| Hodnocení: | 2 |
| Prolog |
|---|
Původně to nemělo být tak moc citové, ale stalo se. Budu jedině ráda, když v tom aspoň někdo pozná ten rok.
|
|
| Léto (prý) přeje lásce |
Bylo to v době, kdy země se pod sněhem chvěla
a po teplé náruči toužila chřadnoucí těla.
Vždy zábleskem mrazu se na mysl drala ta věta,
zda rozmrzne srdce dřív než bude zmizení světa.
I mé city žily a chtěly dál v pokoji plouti,
však poznaly, že tělo nechce a tiše se hroutí.
A léto prý přeje lásce, tak počkej si chvíli...
Tak přes kvítky bledulí, narcisů, přes kvítky chrpy
jsem čekala na lásku s pocitem, že tělo trpí.
A trpělo. Zmítáno poryvy jarního tání.
Teď ona už čekala na něj a on čekal na ni.
Ta prázdnota tíží. A jak už to na světě chodí,
jen těžko se hledá ten pravý na plovoucí lodi.
A léto prý přeje lásce, už naděje kvílí...
Tu jednoho dne léto přišlo. A závanem trávy
jsem cítila každičkým pórem, že tělo slaví.
Za malinkou chvíli té plnosti srdce, že smeká
a vůbec mu nevadí, že na ni věčnosti čeká.
Tak ptala se duše má vlastního svědomí v ráji,
a ptala se tak, jak se ďáblové andělů ptají.
A léto prý přeje lásce a touze, co sílí...
Však den nebyl dnem, ale čekáním, vždycky a všude.
To čekání na lásku, která tu byla. A bude?
Tak často s ní počítám, nejsem si bohužel jistá,
zda s padáním listů ta láska pozbyde místa.
Však věřím v ní. V květinu, trávu a vločku i listí.
Já věřím mu. Na vahách osudu vinu svou zjistí.
A léto prý přálo lásce. Tak dojděte k cíli...
|
|
| Názory čtenářů |
14.11.2003 12:54
 martin
|
Takhle něco zatraceně pěkného jsem už hezky dlouho nečetl...!* |
14.11.2003 15:44
Bohdan
|
Velmi příjemné.* |
14.11.2003 17:49
Albireo
|
Pěkné, ale máš mnohem lepší! S tipem si na ně počkám. |
16.11.2003 00:15
Dash
|
:o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|