Miliony let umírají,

do tmy věčně prosvítají.

Až dovnitř vstoupí,

rozzáří i malá světla v nás.

Až jednou spadnou z oblohy,

propadnou se ve víru nicoty.

A poslední zbytky žáru

zhasí perly z křišťálu.

Když jejich jas vybledne,

jen stěží si někdo vzpomene,

na prchavé okamžiky života,

na věčná světla v nás.

Snad jednou znovu vzplanou

 jasným ohněm věčnosti,

a rozsvítí ta malá světla v nás,

světla radosti a bolesti.