| Prolog |
|---|
19. februára 2006
tým dvom, ktoré mám tak neskutočne rada... |
|
| Krájanie |
Nazvali sme to chodníkom
a vykročili po ňom.
Štyrikrát sme prešli po rieke.
Okolo nás pršali vrany...
...a vy ste sušili nevyplakané slzy môjho srdca.
Zistili sme, že voda a vietor sú nerozlučné
z ktorejkoľvek strany.
Slnko pochovávalo farby...
...tak ako my svoju minulosť.
Stromy ustupovali z cesty
nám - trom bútľavým vŕbam.
Spolu sme sa smiali palmám
uprostred pustého mesta...
...a začali mať pre nás nový význam.
Obchod vôní bol zamknutý.
A konečne vymenili tie strašné obrazy.
Chceli sme z vody postaviť snehuliaka
a potom ho nechať zamrznúť...
...tak ako naše vnútra.
Že naozaj sa dá jazdiť na mokrých koňoch
ste mi dokázali vy
- nielen slzy sa dajú utrieť.
Že sneh je niekedy dôležitejší ako blato,
som sa dozvedela od vás
- srdce sa len neutopí, ale i zamrzne pod ním.
Na obrus z kamienkov sme vysypali nesplnené túžby,
nechali sprepitné ...
...a spomienky, ktoré sme tam naschvál zabudli.
Ťahalo nás to do jednej strany,
keď sme sa točili dookola
a kľučkovali pomedzi kvapky.
Znovu sme medzi hviezdami hľadali potkana,
tak ako kedysi.
A konečne Orion ukázal
aspoň náznak úsmevu.
Každým jedným krokom sme boli ďalej...
Sme na tom rovnako
i keď každá trochu inak.
Máme svoj vlastný čierny kamienok,
na ktorom sa vyštrbí každá čepeľ.
A PRETO EŠTE KRÁČAME |
|
| Epilog |
Až večer sa stalo niečo... ,
čo nečakala ani jedna z nás.
Moje konečne pokojné srdce,
zahrabané pod snehom, listami a vetrom
sa zasa (sakra) zatriaslo bolesťou... !
Prečo mi to moje srdce robí... ??? !!! |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Nimwen', 20.02.2006 22:42.
| Názory čtenářů |
04.02.2008 09:41
 rohoz 
|
Na této básni je vidět, že píšeš srdcem když ti o něco hodně jde, a má to samozřejmě velký význam a základní význam. A pokud ti šlo jen o to vajádřit se sama ped sebou či k někomu blízkému, splnilo to účel.
Jako nezúčastněný čtenář však čekám, že ono rozevřené srdíčko mi podáš i krásným jazykem, tedy tepoucí, mrtvého bch se bál dotknout, a zde stručně řečeno je znát, že tvá potřeba dostat ze sebe vše je trochu zkalena mnohomluvností, že např. nadužíváš obrazu se stromy, kdy je zmíníš nejprve obecně, a pak předeš k jmenovitým stromům - vrbám a palmám, což jaksi - palmy-vrby-působí příliš kontrastně a v básni jsou uvedeny takto bez zjevné příčiny.
Nebo pršející vrány. Na to bych si dával pozor. Jako čtenář ihned vnímám rozpor mezi prudkým pohybem deště a plavným vran.
Báseň má však i krásné obrazy, např. s mokrým koněm, sněhulák z vody.
Rád dám tip, za srdce. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
