Dílo #21398
Autor:Mistress
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:01.12.2005 20:02
Počet návštěv:698
Počet názorů:2
Hodnocení:

Copak nevíš......
Mé srdce jásá a krvácí zároveň,
protože nalezlo lásku.
Lásku,která se zpočátku láskou být ani nezdála
snad se jí ani zváti neměla.
Ale už je pozdě,
je pozdě bycha honit,
když dílo je dokonáno.


Proč je mi znova dáno
milovat nesprávného.
Jak jsi mohl něco takové způsobit?
A já přísahala, že tomu proradnému citu už nedám šanci.


Ale stalo se jinak,
snad osud tomu chtěl,
abych byla tím proradným zabíjákem iluzí znovu týrána.
Však pocit mám, že svědomí pozbýváš.


Jednáš ve své sobeckosti
a lítosti nenacházíš
nad trpícím stvořením,
jejíž duši v rukou držíš. 


Copak nevíš,
že když mě teď opustíš, tak vrazíš mi dýku do zad?
Copak nevíš,
že když mě tu necháš samotnou, tak dáš mi ránu z milosti?
Copak nevíš,
že puknu žalem a vykrvácím?


Tys nepochopil,
co jsem tím chtěla říct.
Tolikrát jsem se zklamala
a ty místo soucitu a porozumění
jsi zabil všechny mé zbylé iluze.


A já už nemám sílu jít dál,
už nechci.
Už nechci to zlamání zažít znova,
už nemám.


To dívčí srdce,které je stále tolik naivní.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Mistress', 02.12.2005 15:36.

Názory čtenářů
01.12.2005 21:49
Faun
Promiň, ale i když to asi myslíš opravdově, tak jako literární dílko je to plné ohraných frází. Není tam nic vlastního.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)