Zařizování nábytku dá fušku, zvláště, když vám do toho mluví rodiče. Po mnoha hádkách v obchodech s nábytkem jsem měl v bytě nábytek, co se mi líbil. Finančně zruinování, ale spokojený jsem začal bydlet a ani mi nevadilo, že v pokoji nemám lustr. To však vadilo máti a já jsem začal tušit, že zase nastane rozruch.
   A tak jednoho dne máti zavelela k nákupu lustru. Otec potřeboval také něco koupit a přidala se i sestra. Tudíž jsem do  obchodu vstupoval s tím, že bude velmi těžké si vybrat lustr, co se bude líbit mně i ostatním. Otec velmi rychle ztratil zájem o vybírání vhodného lustru a zaplul mezi regály s nářadím. Sestra měla tu tendenci hledat příhodný lustr, ale její představy o něm byly dost šílené, a tak brzo došlo k hádce mezi máti a jí. Vytušil jsem, že se nakupování lustru poněkud zvrtlo. Do toho všeho počala máti nahánět otce, aby nám pomohl ve výběru lustru. To mělo za následek další hádku a následné sborové okukování všech zavěšených lustrů se neslo ve znamení čtyřech rozdílných komentářů.
  Po nějaké době se mi zalíbil jeden tříramenný lustr. Diskuze pod ním byla dost rušná a ani bych se nedivil, kdyby lustr nevydržel tu hádku a spadl nám na hlavy. To se však nestalo a já jsem vyhrál. Lustr jsem koupil a byl odnesen mnou domu. To jsem však ještě netušil, co nastane za rozruch doma.
  Jeho zavěšování se změnilo v grotesku. Otec se na vratkých schůdkách, co jsme sborově drželi, nebezpečně oháněl vrtačkou a snažil se vyvrtat do stropu díry. Přitom se bytem nesly jeho nadávky, jenž brzo přerostly ve všeobecnou hádku všech přítomných. Poté, co se otec málem zřítil ze schůdků a já se setrou a s máti jsme chytali jeho i lustr, jsem začal být iniciativní. Zatímco otec ležel zpocený na gauči a nadával jako špaček, tak jsem začal vrtat do stropu. Bohužel brzo začalo reálně hrozit, že sousedi nad námi zakopnou o vrták. Tudíž po další hádce se vrtačky chopil stále naštvaný otec. Já jsem jen tak mimochodem připomněl, že je v pokoji zapnuté video, což znamenalo, že nejsou vypnuté pojistky. Po výkřiku otce a opětovného chytání jeho i lustru jsem sprintoval do předsíně k pojistkám.
   Po nějaké době se konečně podařilo lustr zavěsit, ale jak nám vzápětí neuniklo, tak se pod ním dalo dost problematicky projít, jelikož se skoro dotýkal povrchu gauče. V místnosti tohle zjištění způsobilo velké pozdvižení. Představa, že se zase bude lustr znovu zavěšovat způsobilo, že otci naběhly na krku žíly a začal nepublikovatelně nadávat. Když nám vychladly hlavy a vše jsme si nahlas vyříkali, tak nastalo opakované zavěšování lustr. To opětovně probíhalo ve stylu-Lustr věší celá rodina. Být v oné místnosti skrytá kamera, tak by natočený materiál mohl posloužit jako instruktážní film, jak se nemá věšet lustr. Potom všem se jej nakonec podařilo zavěsit, i když k našemu nepříjemnému překvapení se žárovky vněm nerozsvítily, což je u lustru dost podstatná závada. A tak se otec za výkřiku zhroutil na gauč a lustr dostal tolik přízvisek, že kdyby je slyšel, tak by spadnul. Po nějaké době se nám jej podařilo přimět ke svícení a otec okamžitě začal vtipkovat. Nakonec tedy vše dopadlo dobře a lustr mi už dlouhá léta v poklidu visí ze stropu.