Dílo #46074
Autor:PrincZAmélie
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:02.01.2008 16:22
Počet návštěv:1101
Počet názorů:5
Hodnocení:6 2 1 2

Dům
Slunce se mně koupe v přístavu řas
a melancholie s příchutí jater na cibulce
koketuje s okenními rámy.
Tvé vzdušné tělo je všude kolem
a míchat karty osudu umí jen krupiéři
dvou slz spadlých na zem v modrých tónech.

Chleba mého života našel nového majitele
je jím žena s žíhanými okenicemi
ospale mhouřící a možná trochu nestydatá.
Telepatie sestavená z drobných cihlových
úlomků důvěry-
to je tvůj dokonalý dům.

Je to dům, do kterého spadl
okrový límec tvojí babičky
a ve kterém se šampaňské úsměvy střídají
se skotskými vzdechy a okatými sliby
hlubokými v občasnosti aktů
žel, po čase bezvýznamnými

Jsi šermířka s nočními plýtváními životem
a bavíš mne svým postrádáním sebe samé
když se koření zvané 'přestanu se ovládat'
ozve v tvém podbříšku
a umožní mi ve vazkém štěstí
alespoň na chvíli slyšet

oktet tělesného bytí
v rámci noci

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'PrincZAmélie', 02.01.2008 16:25.

Názory čtenářů
02.01.2008 18:01
Némocná própiska
jů tu je chutí, vůní, barev a jiných věmů a pocitů.
"že by jenom dnes?"
02.01.2008 18:12
muclicka
* )
02.01.2008 19:06
Mori
dobrý, jen možná maličko překombinovaný mi to přijde
02.01.2008 22:09
Trottel
jezte rajčátka :-) je jich tu málo...
16.10.2008 10:48
Madelaine
Píšeš krásně poeticky. Příjemné čtení.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)