Jiskry zapadajícího slunce
smočené ve sklenici šampusu
zdobí tvůj uzamčený pohled
za srdcervoucího poblikávání
sotva přibylých hvězd
za okny oranžového kupé

Terestrální svit co se
plíží travou a tvoří
fantasticky dlouhé stíny
nespoutaně drásá
lesk nablýštěných kol
sotva rozjetého vlaku

Víření letmých pohledů
nesnadno objasní postavení kulis
v nadešlé situaci

Tvoje zoubky by nejspíš
rozštípaly moje prsty
kdyby věděly
jak vykrystalizovaná touha
jimi projíždí
Příběh ale nedojde ke konci

neboť žádná třesoucí se zbraň
nevystřelí na cíl
neboť žádný kupec modrých váz
neškobrtne o nepříliš vábný
prach lesních cest, z něhož ti uhňácám
imaginární sousta snových přílivů

(Nerovnost terénu přírody dráždí
chodidla mé jemné kůže
Praktikant nebe zesnul na zemi)

Ševelení stromů v záříjové koroně
je určitě sdílnější než ty
Takové už jsou rezervní nápady
neurčitě probíjející občasnými pohledy.
Výhoda dočasných amplitud mých citů
dovolí blond loknám sklonit se až

k hladině mé duše
(bez odplaty...
Vědět tak, že život je krátký!)

Stydlivost je rozumem udusaná
úrodná hlína