Nevíte, že člověk, který v průběhu času zažívá v svém utrpení soumrak, žhavící wolframová vlákna na nejnižší možnou teplotu záblesku, je přístavištěm? Pak si uvědomte že kalhoty hnusící se vzhledem všem mohou být pro jediného netuctově moudrého tuze vzácným artefaktem
Sebemenší úšklebky vzniklé šermováním magisterských indicií sežehnou v saze seno smočené v čeřivých splašcích vod v jokohamském doku Krosna pana Výletníka se plní kamením: Seznámí se nepořádně stokrát s nevadskými šutry, až se vynoří ještěrčí lůna z jamek v pouštním přístavu žlutého vlajkoví Kerosin na pleti krotitele obnažuje nestabilní jadérka izotopů smíchu pod leukoplastí zdobící koutky úst lvic a mužských šelem (japonské jikry jsou mléčným roztokem tučného hárání)
Při nevinných hrátkách na jezu stříbrné řeky kde ledy pukaly sněženkami měla jsi na krku kusanec s barvitými vzory čtvrtměsíců
Stisk bederních svalstev při polibku neslibuje v žádných konkrétních patiích zaručené vyvrcholení ale pomůže nadmout plachtoví
Odepřete mi veškerou citovost a já budu lepit žvejky do módních časáků bez nichž by neexistovaly hedvábím nadchnuté skříně s ohněm tvojí garderóby Leknout se přístavu? Zpovídat se ze strachu ze salinity? (buš srdce dál, vždyť to je jako nechtít dýchat) Vyprovázet tvé schránky vstříc osemení květin, krášlících rukojeti počmáraných šavlí? Ani omylem nebo při pomatení
Přístroj na zbabělost vynalézal asi můj příbuzný Proč by jinak kapaly ty obrovité rampouchy rtuti tak prudce do dětství na ostří nože? děj se do děj, jednou musíme...
Ztěžknout pod přívaly hysterických řevů blonďaté matky sálající lokomotivní vzdechy sotva blízké tenoru lodní sirény který rozechvívá bubínky mořským sopránům
Démoni všech druhů mne nezajímají Čekání na lucerny v přístavišti rovněž ne! Nezoufám, když loď havaruje A jezů jsou na světě spousty
Nakopnutí motoru na mělké vodě by měl provádět jenom kapitán který zná předem nevýhody zastávky v tropických vedrech na kopcích, jež kleští hruď Kalkaty Jedenkrát je to hukot a jedenkrát klid při tomhle potápění bez výstroje co by mohla zničit lodní šroub ovíjející plankton i s jeho semeny Nebráním se tedy ani plavbě k pólům které jsou svojí bílou netečností v horizontu lékem na vztahy a báječným útočištěm Zeleně se mi stýská po pučících fjordech s bolestnými hlasy tíženými hrozbou severních dechů Ty však ani do ker neperou věčně neboť i ledy se
vilně orosí za polárních dnů |