Po jednom obědě černého dne, na který bylo těhlech rukou ďábelská škoda (ty víš, že to, co chci, není ragů)

Uvrhni své oči do rozkroku oblak
mezi nimiž se modře vydělal holub
a zapni sporák s dvěstěpadesáti
jazyk svůj obnažujícími
dýmajícími čerty

Čevapčiči s česnekovou polévkou a
cibulí prokreslené stezky
bramborové kaše
prosí za odpuštění
v letních parnech

Po kremrolích přijde svalnatý desert-
tančící punč vychlazeného jedu
zelenkavě se smějícího
smaragdovýma očima
kuchtících Šeherezád

Konec naplaveninám na jihu!
na plátu bohatě prostřeném
smetanovým čímsi,
co mne vlastně vůbec nezajímá,
protože i s ančovičkami
těžko člověk v míru setrvává

Nevím jak jinak
se mám duševně pozvracet
aby bylo jasné
že s jedinou, jenom tvojí(!), přísadou
vyblafne plamen mohokrát silnější
než vrhne tenhle atomový sporák

(budík ti dnes hloupě zazvonil o dost dříve)

Tak slyšíš se?
Takhle jako by
jedno z mot pro vířívé noci
bylo vykostěné jehněčí
uhnětené
v čoudící ragů