Jsem smutný, i když nemám proč. Bylo to před mnoha lety. Ale vy mi asi nerozumíte, tak já vám to vysvětlím. Začalo to rozhovorem s mým bratrancem. V hospodě.

„Víš, bratranče, přemýšlel jsem hodně o Bohu. Je to takové nedotknutelné téma. Kdokoli může říct cokoli, ale hmotně se mu to nedokáže.

Jistě, věřící říkají, že když budeš říkat modlitby, bude to vše lepší a ty budeš očištěn a podobně, ale nemají, jak to dokázat.

Na druhou stranu, když řekne nevěřící, že Bůh neexistuje a náboženství je na hovno, tak to také nemůže dokázat.

Kdo potom má pravdu, co myslíš?“

Řekl jsem, že si myslím, že Boha si lidé stvořili jen tak z nudy. On jen vypil pivo a neregistrujíce moji odpověď, pokračoval:

„Víš, já si myslím, že je dobré věřit v Boha. Ovšem, je pro mě problém věřit, jelikož mám tolik hříchů, že než bych se z nich vyzpovídal, nastala by má smrt.

Přemítám tedy, zda se dát na víru či ne.

Když by mi bylo pět, měl bych to lehčí a buď bych prohlásil, že to je kravina a že to nemá smysl a nebo bych řekl, že do toho jdu.

Ale teď, když už nejsem nejmladší a mám mnoho věcí za sebou vím, že tato otázka není jen tak ledajaká a že není lehké na ni odpovědět.

Přemýšlej o tom i ty, bratranče a zítra si řekneme ano či ne.“

Vypil pivo a odešel.

Doma jsem hodně uvažoval. Nakonec, jsem další den v hospodě řekl, že budu věřit a bratranec řekl, že taky bude věřit a tak spolu věříme.

Jenže já nechodím do kostela a mám špatné neboli hříšné myšlenky, občas myslím na ženy a je to špatné, protože jsem se ještě ani jednou nebyl vyzpovídat, i když toho mám tolik, co bych musel říct a za co bych se musel omluvit.

Můj nejhorší hřích byl můj první a zároveň poslední vztah s dívkou.

Jako já teď věřím v Boha, ona věřila ve Velkou Lásku na první pohled.

A tak sem si jí po dvou měsících vzal.

Jenže pak jsem ji jednou zesměšnil před jejími přáteli a ona týden nevylezla z postele a jen plakala a já se jí nedokázal omluvit, takže nakonec za mnou přišla sama s omluvou a já sem byl takový osel, že sem jí neřekl nic jiného, než že nechci, aby se to znovu opakovalo.

Týden na to umřela.

Skočila z mostu.

V dopise na rozloučenou stálo : 
   
    „Milý,
 mám Tě moc ráda a nikdy na Tebe a Tvé srdce nezapomenu.

                                Líbám Tě.“