To jednou řekl můj bratranec ze Srbska.

Vůbec jsem nechápal, co tím myslí, než si dal pár piv a pokusil se mě do tohoto tajemství zasvětit:

 „Víš, bratranče, když řeknu, že svět je én a én, znamená to, že je nelidsky nespravedlivý či nechutný či jiné slovo na ‚N‘, které si tam dosadíš. Vždyť, vem si, kolik lidí denně umírá, kolik zvířat denně umírá, kolik rostlin, kolik všeho živého umírá jen tak pro nic za nic. To je ten zmrdanej svět ve kterym žijeme. Každej to ví, že je tendle svět na nic a stejně nic neděláme pro to, aby byl lepší.“

Prohlásil jsem, že my dva ho můžeme změnit, že můžeme být jiní než ostatní, ale on mě odbyl, prý pro tohle se nerodí jednotlivci a my bychom nic nedokázali.

Potom jsem se už nesnažil být takoví, jací mají být všichni lidé. Nic bych tím nedokázal. Byl jsem jednotlivec a byl jsem zrozen, abych poslouchal mého bratrance ze Srbska, jak hovoří o životě.

Rodiče mi říkávali:

„Miláčku, svět je jako jeden velký dáreček. Jakmile zjistíš, co ukrývá, už nejsi nadšený z toho, že ho máš.“

Nikdy jsem nepochopil, co tím myslí. Až jednoho dne, když přišli moje čtyřicáté narozeniny.

Bratranec ze Srbska mi daroval ponožky s číslem osmdesát. Když jsem se na něj tázavě podíval, opáčil, že svět nestojí za nic, a že kdyby nám bylo osmdesát, možná bychom tu už nebyli a nejspíš by to bylo lepší, protože bychom nemuseli trpět a čekat na špatné či dobré zprávy, které chodí ať chceme či ne.

Život je vlastně jako narozeniny. Spousta dárků z nichž většina obsahuje špatné a ošklivé věci, jen pár je dobrých, ale my musíme dělat, že se nám líbí, abychom neurazili a brát to co je.

Ale když život je jako narozeniny, co potom je svět? Ponožky s číslem osmdesát? Pro mě znamenali mnoho a miloval jsem je a ony milovali mne. Byly můj svět.

Ale co představovalo svět pro někoho jiného? Třeba pro mého bratrance ze Srbska? Řekl bych, že pivo.

Vždy jsem se u piva dozvěděl něco o světě a životě, takže bych také mohl říci, že svět je vlastně pivo. Díky němu vím, co jsem kdysi nevěděl.

Na druhou stranu, kdyby bylo jenom pivo a neměl bych bratrance ze Srbska, nevěděl bych o nic víc než ví střevle potoční. Je tedy docela možné, že svět je pro mě bratranec ze Srbska.

Nebýt jeho, nebyly by mé ponožky s číslem osmdesát.

Avšak toto uvažování je složité a já už musím jít.