| Prolog |
|---|
Nehodlám zde psát halasné a útlocitné ódy na jakási individua, která si nejsou sto přiznat, že před listopadem patřila mezi členy zločinec-
ké organizace SSM, že zpívávala oslavné písně pro Sovětský svaz
a Komunistickou stranu nebo že psala udavačská lejstra k doručení
na správu StB. Jenom člověk bez morálního cítění nebo naprostý
ignorant a kariérista by byl tohoto všivého úkolu schopen. Především
je ale až neskutečná bezskrupoózní drzost onoho individua, kterému
nestačilo býti hýčkaným spojencem různých amorálních sdruženích,
ať už levicových( jako ona KSČ), tak ex post i pravicových( jeho
neslavná úloha v období kupónové privatizace, během niž navázalo
silné kontakty s ODS a s Klausem především- přátelství jak je vidět
ad oculos dodnes neskončilo). Toto homo demoralum patří mezi ten
škodlivý druh věčných oportunistů, jež nemohou pracovat, tvořit a
žít dle tradičních mravních principů a ethosů, nýbrž vždy volí přija-
telnou okliku, která jim přinese vysoké postavení a sympatické pohod
dlí. Jsou to lidé, pokud je tedy vůbec chceme zařadit mezi lidské tvo-
ry, ale budiž, kteří jsou snad ještě nebezpečnější než tradiční jedno-
stranní konzervativci, psychopati, fundamentalisté či jiní fanatici- u
nich alespoň vidíme určité pevné prosazování skutečně osobních
zájmů a názorů. To ale o těchto bezpáteřnících neplatí. Když už víme, je opravdu hrozné, jakou doživotní svazačkou je taková
soudružka Jiřina Š., má své ideály, své rudé myšlenky, nechť si je má, my víme, jaká ona je(pokud možno z povrchu, jestli její duše je
obdobně zdeformovaná, to ať soudí ti zainteresovanější). Ale ještě
více nás neuspokujuje takový profesor Otakar V., jenž byl schopen
přijímat metály od Háchy, Gottwalda, Novotného, Husáka i Klause.
A vždy dokázal vyjít bez poskvrnky a bez poškození. Jestli také
vyšla obdobně neposkvrněná i jeho subjektivní morálka a svědomí,
o tom je již třeba polemizovat, ovšem jen jeho cynismus dovolí, aby
všechna svá kolaborantství zbenevolentizoval a bagatelizoval. A pak
si drze, stejně jako pan ,, ódy na sebe potřebující", prozpěvuje s Edi-
th Piaf Ničeho nelituji. Aby také ne, když máme tak ochablé mravní
a etické uspořádání. Jsme děti vlastních dutých hlav. |
|
| Nové dílo-po čtrnácti dnech |
Tak co s ním, co dělat dál s touto personou opportunitou? Mělo by se na něj více upozorńovat, říkat veřejně, co on je zač, jinak zde bude
mezi náma stále onen vždy inlajnový a přesvědčivý stratég, ke které-
mu bylo těžké nemít sympatie. Lidově řečeno je to hnus nejhoršího ka
libru. A o čem bychom se měli s ním bavit? Snad položit před něj té-
ma poníženosti a bezpáteřnosti-on by jistě s elegancí a vychytralostí
jemu vlastní nějak z tohoto tématu vycouval, navíc by z nás ještě udělal blbce, neb on moc dobře ví, jak poškodit druhého člověka. Jen aby mu bylo vždy co nejlépe. Pokud bychom se s ním vůbec nechtěli
bavit-což by bylo jistě relevantní, ale zároveň nepříliš taktické, muse
li bychom zahájit konverzaci určitě odkazem na nějakou velikou osob-
nost, jenž byla vždy morálně i lidsky statečná a nepodbízivá. Třeba
takový Jan Patočka, klasik moderní filosofie, který vždy dával důraz
na morální základy, ale i takový pan exprezident Havel by jistě stál
za zmíňku. Nebo také Masaryk, Comenius, Uhl, ekologičtí aktivisté
a jiní nelhostejní občané-to vždy budou totemy neobyčejně výsotné-
ho lidství, kteří se v nemálo případech rozhodli obětovat pro lidská
práva a svobodu i své zázemí, důstojnost, někdy i život sám. Ale co
by to bylo pro něj-on by určitě všechny tyto legendy pochválil, jinak
by ztratil spoustu prvků ze své flexibilní soustavy-a byl by opět IN. Co dělat, tyto lidé existovat musejí, ale nic víc se s nimi dělat nelze.
Zvolili si příjemný kabátek, který je slunní a vždy udržuje nad vodou.
Konverzovat s ním je možná až zbytečné. Žít s ním nemožné. Spolu-
pracovat zcestné. Ale co tedy s ním? |
|
| Epilog |
Toto je chvála na vás, pane důstojný, toto jest óda na připosranost.
A bezcharakternost vaší osoby.
A víte, že soudruh Klaus, který vám-kolaborantům-dává veliký prostor, neb sám byl taktéž kolaborantem( o čemž se však moc nere-
feruje), dnes zpívá nak křtu desky undergroundové kapely? Aby ne,
když jejím frontmanem je Knížák...On je ten klíč, nebýt jeho, do klubu
Vagon by jej nedopravili ani stádem volů. Zvláště po zjištění, že Aktuál jest seskupením, které se distancuje od zbytku tohoto směru,
neboť Plastici či DG 307 jsou takřka stoprocentně nakloněni k jím ne-
náviděné straně Pravdy a Lásky. Takový Knížák by na Klause nedal
dopustit, ani kdyby adoroval mistry bolševického šoubyznisu. Dítě
bolševicmu Knížák sice zahromuje určitým varovným kritickým memen
tem, ale láska ke Klausovi je tak hluboká, tak intenzivní, že ji nezvíří
ani ten bolševik. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'IngmarBergman', 07.11.2005 00:02.
| Názory čtenářů |
07.11.2005 15:22
 Albireo
|
Autor zřejmě nepochopil zadání |
07.11.2005 21:21
 stanislav 
|
pozoruhodné! |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|