Po kovovém zábradlí
u betonového domu
stéká kapka vody láme se
rozmlouvá s větrem
ztrácí se v ledovou tříšť Majestátný dub
svědka císařských výnosů
obkročmo obchází
studený kat výdobytků
současné prosperity
Sytý arktický vzduch
rozdýchal kostelní zvon
který tu mlčel bez přestání
Jen každou čtvrthodinu
s neutuchající pílí
jeho popílek brouzdal krajem
Oznamoval dočastnost
všeho konání i všeho zmaru Teď tu bije
neřízeně
Je zatrpklý a poraněn
ze svého údělu
a zatímco ty se procházíš
deníkem Virginie Woolfové
celkem bezstarostně vyhlašuje cynickými údery
za jásotu pána Boha
další milník
dějin síly Ne, nebojím se
s úsměvem věčného
skeptika a pesimisty
vysvěcuji tvoje rozcuchané vlasy přetahuji se s tebou
o květiny pro paní Dallowayovou
a místo na písmenka
které rozmetal orkán
do rýh v gumovém linoleu
myslím na milování | 
1
koniklec 