Jamesovi

Ležel jsi na rozpálené střeše, pohupoval nohou. V hlavě se Ti rodila nějaká melodie.
To jsem se dozvěděla, že existuješ.
Usmíval ses a za sebou nechával cestičku v klasech … s rozepnutou košilí, jen tak, bos a já radši prchla co nejdál.
Naše stíny se ztratily v poli.
Rád si posedával kde se Ti zachtělo. Hrál jsi melodie, který jsem znala nejmíň sto let a přesto jsem je tehdy slyšela poprvé.
Vždycky jsem se k Tobě bála přiblížit, ale Tys po mě házel zelený korálky a chtěls´ abych je hledala v trávě.
Jednou jsi přišel, na ruce šátek, na kytaře taky, a já matně pátrala ve Tvém divoce klidném výrazu.
Přišel si s tím, že mě budeš učit matiku. A tak jsi přestal být mým učitelem.
Donesl jsi mi štěně. Po pár dnech se zatoulalo a já byla strašně smutná. Sednul sis na větev a hrál mu na rozloučenou. Nikdy předtím jsi nedržel flétnu v ruce.
A já nemohla snést pohled na Tvoje vlnitý vlasy.
Hledali jsme kaštany a vyráběli z nich prapodivný věci. Vyšlo z nich i stádečko pářících se zvířátek. Smála jsem se až do večera, kdy už jsem kvůli slzám neviděla. Nebo kvůli Tobě?
Snažil ses zbavit zbytečných věcí na mém těle a špatně to dopadlo … tenkrát jsem se poprvé v životě opila a lítala celou noc.
Tvůj pokoj byl plný medvídků a pokaždé jinde. Můj pokoj byl plný Tebe. Můj domov byl tam, kdes´ byl Ty.
V prastaré láhvi jsi pěstoval barevné kamínky. Každý měl svůj původ, každý měl svůj příběh a složitý rodokmen.
Proplouvala jsem množstvím Tvých knížek a povídek. Nikdy jsem nečetla nic podobného, všechno léta staré a přitom nové, všechno z Tvojí hlavy.
Zaplétal jsi mi copánky při milování … jen tak … a vždycky jsi mě rozesmál. A pak jsi mi utíral slzy.
Říkal jsi mi rosničko zelená, skákej, skákej. Kolikrát jsem Ti sko(n)čila v náručí … 
Jezdili jsme po místech u kterých by mě ani nenapadlo, že by mohly existovat v našem chápání času a prostoru, v malým fialovým Peugeotku a Tys´ vždycky zapomněl vypnout světla.
V každý čajovně, hospodě, nebo kavárně jsme nechali kousek duše.
A pramínek vlasů.
Nosil jsi mi spousty věcí zapletených v náramcích, které jsi tiše vyráběl u ohně. Nechal jsi mě ve své kapse najít stříbrný prstýnek se stromem. Nikdy jsem nic podobnýho neviděla. Nepotřeboval jsi důvod dávat mi dárek.
Měls´ je pořád.
Pršelo, stáli jsme pod okapem a donekonečna se usmívali. Když vysvitla duha, rozevřel jsi deštník. Šli jsme hledat poklad.
Tulili jsme se k sobě kdesi v seníku, co nikomu nepatřil. Týden jsme si tahali z vlasů stébla suché trávy.
A když se chtělo ohnivé hvězdě spát, svlékl jsi mě a pomaloval borůvkama. Úžasnej způsob jak se nasytit.
Já i slunce jsme roztáli v barvě Tvojí kůže.
Vylezli jsme na nejvyšší dům a tančili do melodií cvrčků.   

Procházím pod střechou, na které jsem Tě tehdy viděla pohupovat nohou a broukat si.
Na šátku, který jsme spolu našli tam ležela kytara.