I

Na zdraví mrtvých jsme připili v podkroví –
skleničky byly jak mayské lebky
                          bez rysů;
sklo cinklo o sklo –
to někdo zazvonil u venkovních dveří;

a náhle lezavo – –

    někdo ti na krku převázal
    babiččin šátek do těsnější smyčky.

II

V kladkách se napjali rezaví chřestýši,
a už jsme sjížděli do prašné šachty,

zatímco rozbitá zářivka
blikala v jazyce na způsob morzeovky,
                                               přešla poschodí,
míjely noci a dny jako o překot
                                    odcházet – –

III

Do zítřka vyjdeme pod hlavou úhoře,
co svítil a probíjí ve vlnách voltů
                                  cizího mozku;
a masopust zalidní suterén:
          před námi mniši a kajícník,
sochy na nosítkách, koníci vyzvrací hoblinky –
okázalost až trapná.

Tehdy mi daruješ minulost –
setiny vteřin, zamčené do snímků stříbrným klíčem,
vyrostou do krásy; iluze ušité na míru 
                                      chtění.