Pražské jaro

Chvíle krásná, jak vůně květů,
jak malíř když barvy na paletu
nanáší,štětcem pro práci,
ta chvíle, co se nikdy nevrací.

Vzdechy žen a jejich temných svodů,
teď utichly jakoby potrestaně
Studí je chlad, co od východu
zavál, zavál tak nečekaně.

Rozkvetly šeříky, ach tak nepřítomně,
sklopme oči, tak pokorně, tak skromě,
jak zvykli jsme si už,
místo trikolóry teď vlaje černá tuš.

Chvíle krásná, jak vůně květů,
jak motýl, co se rodí světu,
pak zašlápnou ho vojáci,
ta chvíle, co se nikdy nevrací.