Svítí měsíc
(15.8.2002)

Za oknem z pokoje,
za tím bez závěsů,
seděl jsem znuděně
a vzhlížel k nebesům.

Hvězdičky mávaly,
milostné vyzvání.
Chytal jsem jejich zář
jenom tak do dlaní.

Nahoře na nebi,
jako král na trůnu,
tiše si nasadil
půlnoční korunu.

Bělovlasý stařík,
už jenom poslouchá,
co hvězdy špitají
básníkům do ucha.

Trochu se pousmál,
něžně a jemně.
Nebe je nade mnou
a někdy i ve mně