Báseň psaná za deště
(15.9.2001)

Papír s básní je jako Země,
jako duše, jako srdce.
Kapky rozpíjejí inkoust
a jak řeky tečou z kopce
a opouštějí papír.

Potápím se do lásky,
jako do kaluže,
rozum by chtěl protestovat,
ale nic nezmůže.
Srdce je silnější.

Jak ve vodopádu
dotýkají se naše těla.
Voda předává lidem,
co na nebi vyzvěděla.
Co bude dál?

Sluníčko se rozsvítilo,
voda pomalu vysychá,
je ticho, jen my dva.
Nikdo ani nedýchá,
nechce nás rušit..