dešťové kapky usedají na můj 3x3 m veliký vlněný a tím pádem děsně těžký včera umytý a vodou nacucaný koberec, který visí na bidle na zahradě. Prošvihla jsem léto, v děsných vedrech jsem se máčela já namísto abych máčela koberec.
Vlaštovky mi celé léto sídli v rohu okna a tak ho nemohu otevřít, abych nevyplašila už druhá mláďata, abych nevdechovala vše, co při svém hnízdění z hnízda vyhazují.
I přesto miluji dešťové kapky (a také ty, co tu fotí Petrushka) a miluji vlaštovky.
Dílko je milé, přináší podzim. Chtěla bych ještě chvíli zadržet jeho příchod.