Sedící člověk svou závěť píše A naposled zavdá si z číše Sedí nad perem a papírem dál Už teď nezažene nic jeho žal
Naděje jako květ voňavá Se s nikým nesere A s každým si zahrává
Jak film o špatném člověku Ten muž zde žije ve vzteku A sebemenšího vděku Nemá proč také
Tak myslí na tu deku
Ano ta se proslavila Málo která na výzvu neslyšela Uložit se do ní A on z každé kousíček si ulil Než na mráz vyhodil ji Však teď něco zažil Co k smrti se mu příčí Teď se totiž zamiloval A octl se prvně v píči
Doopravdy |