Dílo #50315 |
Autor: | Viviann |
Datum publikace: | 08.07.2008 01:56 |
Počet návštěv: | 720 |
Počet názorů: | 4 |
Hodnocení: | |
Prolog |
Ani neviem, kde to zaradiť, nejde o umeleckú hodnotu, žiadne verše, iba moje momentálne, dosť na figu pocity. |
|
Tiaž |
Povedala si mi, že vo svete je veľa bolesti, tie najhlbšie rany som utŕžila od Teba, keď bolo srdce odhalené. Chcela si, aby sme si rozumeli, ale cítila som, že sa ma nesnažíš pochopiť. Som jednoducho iná, stále Tvoja dcéra, Tvoje malé dievčatko, ktoré potrebuje niesť svoj kríž samé, takisto ako Ty. Nemôžeš robiť rozhodnutia za mňa, ale krásne je vzájomne sa podopierať. Mami, nezabi to jedinečné vo mne, dovoľ mi byť tým, kým som, nechaj ma vzlietnuť, jedného dňa sa predsa stretneme v raji a Ty sa už nebudeš báť, ani mi vyčítať veci mnohokrát. Ešte som sa nevzdala, hoci padám, musím svoju púť dokončiť. Vďaka, mami. |
|
Epilog |
|
Názory čtenářů |
08.07.2008 11:01
Mario Czerney
|
Pěkná bolest. Jen co je pravda. Ale furt to není ono. Zajdi si k zubaři, nech si vytrhnout nějaký ten zub, pak si to nech zanítit, z dásní ti bude čouhat obnažená kost, a pak si znovu zajdi k zubaři, a on to zas opíchá, a zase ti to bude čistit, všechen ten hnis ti projede až do konečků nervů, nepohodlnou kost uřezávat, to je panečku bolest, to se teprv dotkneš nirvány a pochopíš tolik věcí, že si budeš říkat: Oj, oj, to je ale pěkná bolest... |
08.07.2008 15:07
Mbonita
|
jen to ze sebe dostaň..je to očistný ..vím to. |
09.07.2008 16:43
HanaKonvesz
|
co tě nezabije, to tě posílí. |
14.07.2008 03:26
fougeres
|
nedočetl jsem to... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|