Sexuální deviace jako transformace specifické energie lásky V každém člověku je ukrytý malý, nevinný a neškodný kousek všech existujících sexuálních deviací. Tedy všechny sexuální deviace jsou obsaženy v každém z nás, ale u normálního člověka jen v tak malé míře, že se to v jeho životě nijak výrazněji neprojeví. Sexuální deviace jsou tedy v malé míře přirozeností, a teprve až ve větší míře skutečnou poruchou. Ale i takováto porucha je přirozenou lidskou vlastností, vezmeme-li v úvahu všechny příčiny, které ji způsobují a provázejí.
Podívejme se tedy nyní na takovou lidskou lásku, která se projevuje různými sexuálními výstřednostmi a úchylkami. Nezapomínejme, že láska má mnoho tváří a sexuální deviace se vyskytují u znatelné části populace. Mnoho lékařů se snažilo odhalit příčinu jejich tak vysokého výskytu u lidí, ale v podstatě bezúspěšně.
Je zcela samozřejmé, že se na formaci sexuálních deviací podílejí astrologické vlivy v době narození dotyčné osoby společně s eventuální genetickou vadou jejího těla, která se může projevit nežádoucími odchylkami v koncentraci těch hormonů, majících vliv na sexuální orientaci. Rozhodujícím faktorem je ale Karma duše, která přímo souvisí s konkrétními sexuálními úchylkami dotyčné osoby.
Do těla, které má poškozený mužský nebo ženský princip nepříznivými konstelacemi planet v době narození, a které má poškozené “sexuální geny”, se zcela samozřejmě inkarnuje taková duše, s jejíž Karmou je příslušná fyzická predispozice dané sexuální orientace v souladu.
Kdo žil jako homosexuál nebo bisexuál ve svých minulých životech a má tak žít dál, narodí se kupříkladu s poškozenou Venuší (ženským principem) v Beranu například opozicí Saturna a Neptuna ve Vahách (spojenou s neutrálním nebo nepříznivým postavením Marsu vůči Venuši a dalšími konstelacemi, které způsobují poruchu sexuální orientace a kterých je celá řada), a dále fyzicky zdědí příslušné bi- nebo homosexuální sklony třeba po svém pradědečkovi. Tedy Karma jeho duše byla skutečnou příčinou jejího vstupu do takto poškozeného, nebo chcete-li, sexuálně orientovaného těla.
Vyjmenujme si nyní základní sexuální deviace (úchylky) a podívejme se na ně jako na transformaci specifické energie lásky: Bisexualita, tedy sexuální náklonnost k oběma pohlavím. Člověk, který má sexuální styk s oběma pohlavími, je energetickou jednotkou, ve které se spojuje naplněná touha po mužskosti i ženskosti a energie obou pohlaví zároveň. Duše těchto lidí bývají právě díky své bisexualitě prostředníky při hromadných mystických svatbách a umožňují spojení jednotlivých oboupohlavních duší. Exhibicionizmus, tedy ukojování pohlavního pudu obnažováním se před jinými lidmi. Tato deviace transformuje sexuální energii šokového povrchního spojení s jinými lidmi. Dotyčný člověk se obnaží a ostatní lidé jsou tímto pohledem rozrušeni, ať již v pozitivním či negativním smyslu. Exhibicionista ukazuje jiným lidem své pohlaví a oni se na něj dívají a nevědomě si s ním vyměňují určitou povrchovou sexuální energii. Fetišizmus, tedy erotické vzrušování se předmětem. U vyššího stupně fetišizmu však fetišistu vzrušuje již jen fetiš, tedy například věc, kterou nějaká osoba používala, a ta osoba již nikoli. Jde o pouto k předmětu s přetrženým přímým poutem k osobě, která předmět používala.
Dotyčná osoba zanechala v předmětu své vibrace a tzv. “energetický otisk”, a fetišista se na něj napojuje i na vibrace toho předmětu. Ve skutečnosti se s tím předmětem spojuje přímo a s dotyčnou osobou nepřímo. Například při onanii fetišisty s dýkami a šavlemi ze středověku se fetišista napojuje na lidské Osudy té doby i na zločiny, které byly s těmito zbraněmi spáchány. Fetišista je “pánem” nad těmi lidmi, všechny je přežil. Oni jsou mrtví a on tu dnes je a drží jejich věci ve svých rukou. Vlastní je, a to jej vzrušuje. Někdy bývá příčinou fetišismu ke starožitným věcem podvědomá vzpomínka duše fetišisty na staré časy, ve kterých jeho duše s podobnými předměty žila ve svých minulých životech.
Spojování lásky k lidem s láskou k předmětům je také transformací energie lásky, která má pro duchovní svět svůj význam, stejně jako všechno ostatní. Gerontofilie, tedy erotické vzrušování starými lidmi až koitus s nimi. Ve starých lidech již uhasl sexuální náboj, ale je v nich uchována sexuální energie, kterou za mlada načerpali. Nejsou však schopni ji aktivně prožít, ale v jejich duších je přesto zachována. Gerontofilie patří mezi věkové sexuální deviace, kterých je několik - počínaje touhou po styku s ještě nenarozenými dětmi (s plodem je duše spojena jen částečně, ale přesto vnímá, co se s ním děje, a navíc plod dítěte je spojen s jeho budoucí matkou), kdy se dotyčný deviant chce vědomě a násilně spojit s ještě nenarozeným dítětem, ale nevědomě se spojuje s jeho duší i s duší jeho matky a duchovním světem, se kterým je duše embrya propojena. Dále je to pedofilie (touha spojit se s dětmi) a touha po spojení (transformaci energie lásky) se starými lidmi.
V každém věku prožívá člověk jinou část své duše a transformace lásky (nebo setkání se s pozitivní či negativní sexuální zkušeností) v příslušném věku je v přímé spojitosti s transformací energie té části duše, která, zjednodušeně řečeno, příslušnému věku vládne. Vše musí být spojeno se vším - mládí i stáří, zkaženost i nevinnost. A extrémy ve věkovém sexuálním zaměření pomáhají tuto soudržnost udržet. Homosexualita, tedy sexuální náklonnost ke stejnému pohlaví. Homosexuální sklony u mužů pramení buď z toho, že se do jejich těla inkarnovala ženská duše, nebo že jejich duše prožila homosexuální lásku ve svých minulých životech a z toho důvodu se v ní tyto homosexuální sklony uchovaly. Totéž platí i v případě lesbické lásky u žen, kdy se do těla ženy vtělí mužská duše, nebo pokud je její duše ženská, ve svých minulých životech prožila sexuální lásku k ženě a tento sklon se v ní uchoval.
Pro spojování dvou opačných pohlavních principů jsou důležité čtyři druhy transformace energie lásky: Dvou opačných pohlaví (heterosexuální); jedinců, kteří mají styk s oběma pohlavími (bisexuálové); a lesbická láska mezi ženami a homosexuální láska mezi muži. Přirozený pohlavní styk mezi opačnými pohlavími jako hlavní výměna energie lásky musí převažovat u většiny lidí, ale tato energie musí být doplňována energií lásky bisexuální, lesbické a homosexuální.
Při hromadných mystických svatbách spolu bude splývat bezpočet duší. Nejprve splynou duše mužské s dušemi ženskými v bezpohlavní duše, a ty pak také splynou s ostatními bezpohlavními dušemi. Tedy i mužský princip v nich splyne s mužským principem, který je částečně obsažen v ostatních bezpohlavních duších, stejně jako ženský princip v nich splyne s ženským principem, který je také částečně obsažen v ostatních bezpohlavních duších. A z toho důvodu existují bisexuálové, lesbičky a homosexuálové, kteří v sobě transformují různé variabilní odstíny sexuální energie lásky mezi oběma pohlavními principy, aby jejich duše umožnily a zkvalitnily hromadné mystické svatby. Incest, tedy pohlavní styk s fyzicky příbuznými lidmi. Příbuzné duše se někdy mohou narodit do stejné nebo blízce příbuzné rodiny, aby spolu prožily výměnu energie sexuální lásky. Tato transformace se opírá nejen o duševní příbuznost, ale i o příbuznost fyzickou. Příbuzná hmota i příbuzné duše se spojí pro zvláštní formu prožití energie lásky. Kandaulizmus, tedy když někdo dosáhne vzrušení, ukáže-li svého nahého partnera jiným lidem. Taková osoba dává kus sebe sama, prostřednictvím svého nahého partnera, očím a duším jiných lidí. Dělí se o něj s nimi. Prostřednictvím svého partnera transformuje povrchovou energii lásky s ostatními lidmi. Pohled na jejího nahého partnera ostatní lidi vzruší a vyvolá u nich emoční vlnu energie, kterou si s nimi kandaulista vymění, respektive nasaje ji do sebe. I tento extrém pomáhá udržovat duševní příbuznost některých duší. Masochizmus, tedy dosáhnutí sexuálního vzrušení trýzněním jinou osobou nebo sebetrýzněním (například automasochizmus, třeba selfspanking, kdy se může jednat o potlačené sadistické sklony, které sadista nemůže realizovat, jestliže nemá masochistickou partnerku, a tak se jeho sadistické sklony mohou dočasně obrátit v masochistické).
Když duše žila více svých životů ve starších dobách například jako otrok, nebo byla bolestivě mučena a trestána, do jisté míry si na takový způsob života navykla a časem jí začal chybět (duše si “zvykla” na prožívání pocitů bolesti a ponížení, způsobovaných jinými lidmi, a i když tyto pocity původně nechtěla mít a byly jí nepříjemné, přesto “vyžaduje” jejich občasné opětovné znovuprožití, i když většinou jen v malé míře: ve větší míře by to pro ní bylo příliš bolestivé, zatímco v menší míře to kompenzuje způsob transformace energie, na který byla zvyklá, a navíc jí to přináší i rozkoš; během několika dalších životů té duše se však tato potřeba může postupně snižovat). Proto takoví lidé touží prožít tuto roli znovu, a tuto svoji potřebu realizují třeba návštěvou erotického salónu, kde si svoji roli otroka mohou sehrát. Masochizmus je spolu se sadizmem transformací té energie lásky, která spojuje rozkoš s bolestí, tedy dva hlavní emocionální protiklady, ve stejné chvíli oba najednou. Myzofilie, tedy erotické vzrušení odpornými věcmi, například výkaly a močí. Tato sexuální deviace se opírá o to, že výkaly jsou symbolem toho nejošklivějšího, co z lidí vychází. Jsou také symbolem našich největších slabin a skrytých nedostatků i chyb. Člověk, postižený touto sexuální deviací, touží po tom nejošklivějším, co je v nás.
My všichni jsme hodni lásky. Vše, co je v nás, lze pochopit i milovat. I to, co před ostatními lidmi s obavami skrýváme. A právě myzofilie je přitažlivostí k tomu nejčernějšímu, co je v nás. Kdo dokáže milovat tak do hloubky, že miluje i to nejošklivější a kdo je přitahován tím, čeho se my všichni sami na sobě štítíme? Právě ten, kdo prožívá myzofilii.
Když se spolu lidské duše spojují v lidskou část Centrální Duše Kosmické, jejich energetický potenciál splyne, a to včetně negativních “odpadových” energií. A jejich asimilaci zprostředkují právě ty duše, které prožívaly myzofilii. Narcizmus, tedy erotická sebeláska. Odvozena od Narcise, který se zamiloval do svého obrazu ve vodě a láskou se utrápil. K tomu, aby se do sebe mohl zamilovat, musel se na sebe podívat očima své druhé poloviny, své sesterské duše, tedy očima opačného pohlaví. Oddělit se od ostatních a stát se samostatnou jednotkou zevnitř i dovnitř proudící energie lásky - absolutní erotické sebelásky. Upevnit v sobě svůj potenciál lásky a znásobit ho, aniž by ho ztrácel a aniž by si ho vyměňoval s ostatními lidmi. Takovéto výjimečné duše kompenzují erotický odpor, které k sobě mají jiné duše, a rovněž jsou nepostradatelným kouskem Centrální Duše Kosmické, stejně jako všechny ostatní duše. Nekrofilie, tedy erotické vzrušování mrtvolami až pohlavní styk s nimi. Bezprostředně po smrti duše tělo opouští, avšak duch v něm ještě nějakou dobu může setrvat. A také vnímá, co se s tělem děje. A pokud v mrtvole její duch není, může se na ní napojit duch jiný, dokud se mrtvola nezačne rozkládat. Nekrofil touží člověka (respektive jeho mrtvolu) vlastnit, dělat si s ním, co chce, a ten člověk (respektive mrtvola) se nemůže bránit a nemůže si o svém zneužití nikomu z lidí stěžovat. Nekrofilie tak vlastně může být i jedním ze způsobů transformace sexuální lásky k duchovi, který je v těle bez duše. Obcování s duchy, tedy pohlavní styk s duchy mrtvých lidí. Buď pohlavní styk s duchem ženy, majícím styk s muži, nebo s duchem muže, majícím styk se ženami (nebo styk s duchy deviantních osob).
Jsou duchové, kteří se zhmotňují a sexuálně obtěžují lidi. Někdy je pro některé lidi pohlavní styk s těmito duchy náhražkou sexuálního života s jiným člověkem. Transformace sexuální energie mezi člověkem a duchem však není plnohodnotná. Duch prožívá pohlavní styk na nízké úrovni, kdežto člověk na úrovni vysoké. Duch saje prostřednictvím pohlavního styku energii z dotyčného člověka, ale sám mu ji předává jen velmi málo.
Mezi onanií a pohlavním stykem s duchy je velký rozdíl. Při onanii sní člověk o styku s jiným člověkem, na kterého myslí, ale při pohlavním styku s duchem člověk prožívá a vydává energii lásky směrem k duchovi, se kterým má pohlavní styk.
Duchové musí někdy přenést lidskou energii lásky do světa mrtvých a lidé někdy musí přenést energii lásky ze světa mrtvých do světa lidí. A proto existuje obcování s duchy. Pedofilie, tedy erotický a sexuální vztah k dětem, eventuálně i pohlavní styk s nimi. V dětech ještě není probuzena pohlavní síla a jsou tedy v tomto směru nevinné. Pohlaví, ať mužské či ženské, znamená zpravidla jednostrannost. Vyzařuje i přijímá svoji specifickou pohlavní energii lásky, kdežto děti ještě tuto pohlavní energii lásky nijak výrazně nevyzařují ani nepřijímají. Ještě v nich není probuzená. Jsou nevinné a dosud životem “nezkažené”. Je známé, že děti mají určitý cit, který se v dospělosti do značné míry vytrácí, protože v dětech je oproti dospělým lidem větší množství energie z duchovního světa, obzvláště jsou-li velmi malé. Pedofil se podvědomě touží spojit s touto energií, která nemá výrazný sexuální náboj, a obejmout skrze ní i duchovní svět. Získat od duše jiného člověka to, co je v něm, jako v malém dítěti, čisté a neporušené. Napojit se na lásku duchovního světa skrze dítě, na lásku, která je bez sexuálního náboje, na lásku bez sexuální smyslnosti a zkaženosti dospělých lidí. Vzít si to, co v dítěti ještě zbylo po jeho příchodu z duchovního světa a nasát do sebe jeho nesexualitu a nevinnost. A dát mu náboj sexuální energie probuzené (dospělé) pohlavní síly, předčasně mu předat smyslnost a zkaženost. Ale ještě je zde jeden důvod. Jsou duše, které umírají v dětském věku, aniž by v sobě ve svých hmotných životech probudily pohlavní sílu. A musí být jiné duše, které se s dětmi snaží transformovat sexuální energii lásky. Při hromadných mystických svatbách budou duše, které žily jako pedofilové, spojovacím článkem mezi dušemi, které umíraly jako děti a těmi ostatními.
Potamofilie, tedy sexuální vzrušení z jiného objektu, než který je přirozený (muž či žena), a který bezprostředně nesouvisí s jinými lidmi. Například orgasmus ženy při dotyku vodní hladiny řeky (láska k řece) a podobně.
Jak je známé, vše souvisí se vším a vše ke všemu patří. Vše je se vším příbuzné a jednotlivé části Centrální Kosmické Duše, v daném případě duchové vodních živlů a vodních bytostí, jsou také vzdáleně příbuzní s lidmi, a také s nimi musí mít určité, byť jen minimální množství společné energie, přičemž její pozitivní část si předají různými formami lásky. A tak se stává, že někoho sexuálně přitahuje a vzrušuje to, co zdánlivě nesouvisí s lidmi - voda, rostliny, kameny, hvězdy a tak dále. Duše lidí, kteří prožívají tuto “nelidskou” energii lásky, budou při hromadných mystických svatbách sloužit jako energetické spojky při splývání různých, odlišných částí Centrální Kosmické Duše, například části lidské s částí tvořenou duchy kamenů a podobně. Sadizmus, tedy dosáhnutí sexuálního vzrušení trýzněním někoho jiného. V extrémních případech se jedná o umučení nebo zabití oběti. Sadista v sobě spojuje svoji rozkoš s cizí bolestí, a jeho oběť v sobě spojuje svoji bolest se sadistovou rozkoší. Sadista prožívá jednostrannou energii, a jeho oběť v sobě prožívá také jednostrannou energii, avšak opačného ladění. Sadomasochizmus, tedy sexuální vzrušení jak zakoušením trýznění a bolesti, tak jejím působením někomu jinému. Sadomasochizmus se vyskytuje častěji, než čistý sadizmus nebo čistý masochizmus.
Sadomasochistické sklony vypovídají o zvláštním stavu duše. O podivné disharmonii osobnosti takového člověka a o jeho proměnlivých a rozporuplných vnitřních postojích k dobru a zlu. V některých případech mohou být tyto zvláštní postoje k dobru a zlu příčinou k získání zvláštního citu, tedy k chápání protikladů. Vždyť dokonce i někteří svatí lidé měli různé sadomasochistické sklony.
Při sadomasochistických prožitcích lze spojit a prožít protikladné energie, a dostat se do onoho neutrálního i všeobsahujícího pocitu mezi nimi.
Na radosti a zklamání, štěstí a neštěstí, na rozkoši i bolesti, je založen celý náš život. Sadomasochizmus v sobě spojuje bolest i rozkoš, tedy oba tyto protiklady, ve stejnou chvíli, do intenzivní transformace energie lásky, ale zároveň i energie utrpení. Sadomasochista je ve stejnou chvíli šťastný i nešťastný, prožívá rozkoš i bolest. A to je také hodnotnou transformací energie lásky, respektive energie lásky i nelásky zároveň.
Sadomasochizmus, je-li prožíván v rozumné míře, může mít pozitivní vliv na lidskou lásku. Mezi lidmi je mírnou a rozšířenou formou sadomasochizmu tzv. spanking. Je známé, že na hýždích se nacházejí erotogenní zóny. Švihání rákoskou či metlou, pochopitelně jen lehké, spojené se vzájemným mazlením milenců, může tyto erotogenní zóny stimulovat a docílit tak vyššího sexuálního vzrušení a následné intenzivnější rozkoše ze soulože. Zajímavé je, že se ve středověku, mnohdy i úspěšně, používalo mrskání přes zadek i k léčbě neplodnosti žen.
Faktem je, že jistá malá míra násilí k sexu patří, jak můžeme vidět i v říši zvířat. Například při páření lvů kouše lev lvici do krku, a to mnohdy i bolestivě. Kdyby byl sex prožíván jen něžně a bez jisté minimální míry násilí, asi by nedal některým lidem to, co od něj podvědomě očekávají.
I masochisté, sadisté a sadomasochisté musejí existovat, aby umožnili hromadné mystické svatby, kde spolu splývají různé protikladné energie, v daném případě sexuální rozkoš spojená se sexuální bolestí. Transvestizmus, tedy erotické vzrušení z ustrojení se do šatů osoby opačného pohlaví, též touha převzít a prožít roli opačného pohlaví. Tedy touha transformovat opačný sexuální náboj než ten, který je fyzicky daný.
Fyzické tělo prožívá jedno pohlaví, avšak vědomí člověka prožívá pohlaví druhé. Duše se snaží transformovat sexuální energii opačného pohlaví, než které je fyzicky dané. Tedy fyzické vibrace těla jsou například mužské, ale transvestita prožívá ženskost. Opačně laděná mysl, než jaké je fyzické pohlaví, transformuje zvláštní formu spojování i odpuzování energie dvou pohlavních principů v jedné duši. Voyeurství, tedy ukájení se pohledem na koitus a situace, kdy chtějí být lidé sami a nikým neviděni. Voyeurista poznává lidi v jejich soukromí, kdy jednají bez zábran, a nevědomě si z nich bere určitou energii. Jde ve svých myšlenkách do těch lidí a oni se mu otevírají, bez přetvářek a kamufláží. Tato úchylka transformuje nasávání malého množství odhalené a nechráněné intimní či sexuální energie z jiných lidí a uchovávání této energie ve voyeuristovi. I tohle slouží k udržení duševní příbuznosti některých duší.
Zoofilie, tedy pohlavní a erotická náklonnost ke zvířatům. Je tomu podobně jako u potamofilie. Jedná se také o transformaci energie lásky s dušemi z odlišných částí Centrální Duše Kosmické, než je část lidská. V daném případě tedy získávání společné sexuální energie lásky mezi dušemi lidskými a dušemi zvířecími. Závěrem vyplývá, že všechny sexuální deviace slouží k transformaci specifické energie lásky a k uchování duševní příbuznosti různých duší a rozdílných částí Centrální Duše Kosmické.
Z výše uvedených důvodů proto chápejme lidi s odlišným sexuálním zaměřením, než jaké máme my. Za své sexuální zaměření ve své podstatě tito lidé nemohou a třeba právě jejich odlišné sexuální zaměření jim umožňuje prožít to, co my, ostatní lidé, prožít nemůžeme. A navíc, tito lidé jednou umožní “splynutí všeho se vším” a nádherné mystické svatby.
Všechny sexuální deviace tedy ve skutečnosti deviacemi nejsou, neboť transformují specifickou energii lásky, kterou potřebuje celý VšeOrganizmus. Z našeho lidského pohledu jsou tedy sexuální deviace skutečnými deviacemi, ale z pohledu duchovního se jedná o naprosto přirozenou a dokonce i nutnou věc. Proto chápejme všechny sexuální deviace. Naše lidská stránka je sice může do jisté míry odsuzovat, ale naše duchovní stránka jim všem, budeme-li se o to opravdu snažit, zcela jistě porozumí.
Další extrémy v lásce
Ještě si povězme něco o několika dalších extrémech, kterými jsou skupinový sex, nadměrná promiskuita, panictví, normální a anální sex, absence pohlavního pudu, znásilnění, a zvrácené rozložení prvků mužskosti a ženskosti při zachování normální sexuální orientace partnerů.
Skupinový sex je transformací energie lásky obou pohlavních principů u více duší najednou, a udržuje jejich duševní příbuznost. Při hromadných mystických svatbách se také spojuje velký počet mužských i ženských duší (nejprve párů, posléze bezpohlavních duší), které musí mít dostatečné množství společné energie lásky. To získají tak, že se některé z nich ve svých hmotných životech fyzicky hromadně milují, přičemž energie sexuální lásky proudí (nejintenzivněji mezi dvěma milenci – párem, avšak méně intenzivně i) mezi všemi zúčastněnými páry najednou. Skupinový sex je tedy jakýmsi oživováním společné energie lásky a duševní příbuznosti většího počtu duší obou pohlaví. A je tedy jednou z příprav k hromadným mystickým svatbám. Promiskuita je potřebou vyměnit si sexuální energii lásky s velkým počtem jiných lidí, respektive duší. Člověk, který měl stovky, třeba i tisíce sexuálních partnerů, předává skrze sebe energii jejich duší těm ostatním. Duše těchto promiskuitních lidí budou fungovat jako dodavatelé energie lásky a duševní příbuznosti při hromadných mystických svatbách. Takoví lidé udržují příbuznost tisíců duší a jejich promiskuita je tedy právě proto jejich Osudem, za který nemohou.
Panictví je opakem promiskuity. Kdo je panic, nevyměňuje si sexuální energii lásky s jinými dušemi a je od nich v jistém slova smyslu dočasně oddělen (s žádným člověkem si nevyměňuje energii lásky tou přední spodní částí své duše, která je spojena s jeho pohlavními orgány).
Někteří panicové jsou určeni k získání velkého duchovního zasvěcení nebo zvláštním životním úkolům, ale většina z nich má prostě prožívat platonickou lásku, tedy tu energii lásky, která touží po spojení, kterého se jí nedostává. Někdy se ale nedostatek přirozené sexuální energie lásky může u paniců přeměnit v jiné formy lásky, například ve velkou lásku k přírodě, k Bohu, nebo hlubšímu přátelskému vztahu k jiným lidem a zvířatům.
Normální sex je přirozenou transformací sexuální energie lásky. Přední střední dráha (Tu-mo), hlavní energetická dráha lidského těla, je spojena s pohlavními orgány a na ní je přímým způsobem napojena přední spodní část duše dotyčného člověka. Ta zprostředkovává intenzivní, hlavní a nejpřirozenější výměnu energie lásky se sexuálním partnerem. Většina lásek podléhá tomuto nejběžnějšímu a nejpřirozenějšímu sexuálnímu spojení, tedy zaměření fyzické lásky partnerů na jejich pohlavní orgány.
Anální sex se opírá o druhé hlavní energetické centrum organizmu, o Zadní střední dráhu (Žen-mo). Zadní střední dráha je spojena se zadní spodní částí lidské duše a s análním otvorem. I prostřednictvím análního sexuálního styku si mohou dvě duše částečně předat společnou energii lásky a duševní příbuznost, avšak méně hodnotným způsobem, než při normálním sexu.
Absence pohlavního pudu či touhy po pohlavním styku. Je jisté, velmi malé procento lidí, kterým chybí pohlavní pud, tedy potřeba pohlavního spojení a výměny energie lásky s jinými dušemi prostřednictvím pohlavního styku (buď citový chlad, nízká intenzita emocí a nižší potřeba výměny energie lásky, nebo jiné rozložení energie lásky oproti normálním lidem, prostě jiný způsob její transformace).
Jedná se o neschopnost (též strach z) výměny energie lásky tou přední spodní částí duše, jež jest spojena s pohlavními orgány (podvědomá obava z této výměny energie a ze vzrušení je pro některé lidi těžkou stresovou situací a také stavem ohrožení).
Někteří lidé, kterým chybí pohlavní pud (nebo je jen minimální), mohou díky tomu v klidu žít, a nejsou vyčerpáváni ani sexuální touhou po jiné osobě, ani strachem z nevěry. Někdy se u těchto lidí (převážně jsou to ženy) objevuje také strach z citové i fyzické závislosti na jiném člověku. Také strach z toho, že by se musely někomu “otevřít” a dát se mu poznat na svých nejzranitelnějších místech (též neschopnost odevzdat se jinému člověku).
Občas se někteří takoví lidé nutí do navázání známosti a pohlavního styku jen proto, aby sami sobě a svému okolí dokázali, že jsou normální (nejčastějším příkladem jsou citově chladné ženy, které předstírají rozkoš při souloži). Znásilnění některé (mezilidské, milenecké) vztahy zhoršuje, jiné zlepšuje. Dokáže jak zranit druhého, tak v něm probudit lásku. Většinou je pro znásilňovanou osobu zlem, méně často lékem.
Kdo znásilňuje, ten má potřebu výdeje (i výměny) sexuální energie lásky a spojení s jinou osobou, kterou znásilňuje. Znásilňovaná osoba však většinou prožívá strach a zpravidla má blokovaný tok pozitivní energie z té části duše, která je spojena s jejím pohlavím (místo toho většinou tato část duše prožívá energii negativní). Zvrácené rozložení mužskosti a ženskosti dvou partnerů opačného pohlaví, vedoucí k záměně mužské a ženské role v jejich společném životě, avšak při zachování normálního heterosexuálního vztahu mezi nimi.
Když se žena chová jako muž a je hrubá a muži nadřazená, a když je zároveň muž submisivní a bázlivý a ženě podřízený, jejich vztah prožívá v běžném životě záměnu mužské a ženské role. Avšak v životě sexuálním mohou být jejich role normální a bez poruchy sexuální orientace.
V přírodě jsou samci většinou nadřazení nad samicemi. Jen v období páření stoupá cena samic a samec je v té době nejvýše na stejném, spíše na nižším stupni společenského žebříčku. U některých živočichů je sice samice nadřazena samci, a je i větší a silnější, například u některých pavouků. To jsou však jen výjimky, potvrzující pravidlo, že muž je silnější než žena a ženě nadřazený.
Protože je v každém protikladu prvek jeho protikladu, musí být v mužskosti i ženskost a v ženskosti i mužskost. V každém protikladu musí být onen prvek jeho protikladu zastoupen v určitém konkrétním množství. Všude, kde jsou živí tvorové, musí být určité, byť malé, množství jedinců, kteří mají rysy opačného pohlaví. Kde jsou samice hrubé a silné, a samci slabí a poddajní. A to při zachování jejich normální heterosexuální orientace.
Tento extrém tedy transformuje přirozenou a normální sexuální energii lásky, tedy zdravé prožití Yin a Yang v sexuální oblasti, spolu s obráceným prožitím Yin a Yang v oblasti nesexuální. |
Wopi 
karel_letoun 