Příběhy dvou malých myšiček, které se tak dlouho hledaly, až se našly…..

Myší pohádky

*Seznámení*

„Stalo se to asi takhle,“ povídal jednou tatínek svým myšátkům příběh o tom, jak se poznal se svou budoucí ženou, dnes již paní Chroupkovou. Malé myšičky nedočkavě napínaly ouška, když ten nejmladší myšák si začal hrát se svým ocáskem a přitom na něj tatínek spustil: ,,Sýrochropku, pověz mi, co jsem ti minulý týden povídal o tomhle škaredém zlozvyku?“ Malý nezbeda se nadechoval ke slovu, ale než stačil ze sebe cokoliv dostat, přišla k němu maminka a dala mu malililinkatou pusinku na čumáček: ,,Ale tatínku, jen ho nechej, je ještě malý,“ řekla. Po pár minutách ticha tatínek spustil(no, popravdě, vlastně ani pořádně nezačal).

Jednoho dne, myšák Chroupek, když byl v Praze (v tom městě o kterém jeho rodina jen básnila) na operaci s nožičkami, poznal tam slečnu Katty, která měla snad ten nejkrásnější úsměv na světě!Chroupek si pomyslel: ,,Ta musí být má.“ Zkoušel s tou myší slečnou navázat(aspoň krátký) rozhovor, problém byl ale v tom, že se Chroupek moc styděl a navíc, ta slečna byla tááák tichá, jen sem tam od ní uslyšel hm, které pro něj bylo tak roztomilé. Komunikace stála na mrtvém bodě, jenže myšáček byl už od narození velice odvážný a také tvrdohlavý, a tak to netrvalo dlouho a vytáhl ze své miniaturní kapsičky  tužtičku a bloček, na který poté napsal: ,,Líbíš se mi myško…MINIMOBIL: 737622120.“ Utrhl a složil ten kousek papírku a utíkal s ním ke svému idolu. Když doběhl ke slečně Katty a předal ji ten kousek škrabopisu, myška něžně pískla a sklopila svá hnědá očka.

Tu noc oba na sebe mysleli, ani jeden z nich nemohl usnout, myšáček pořád tiskl ve své maličké ručičce mobílek s nadějí, že snad dříve či později zapípá,srdce se mu štěstím rozbuší a on si spokojeně vzdychne….Ale kdepak, toužebně očekávaný okamžik stále nepřicházel, a tak se malý, smutný myšáček uchýlil ke spánku!

Ráno, když se Chroupek probudil,podíval se na mobílek(blikala tam sms), nemohl uvěřit vlastním očím-rychle se pustil do čtení: ,Ahoj Myšáčku…“ To malé stvoření bylo tou zprávičkou tak dojato, že si hned začalo zpívat píseň od skupiny Buty: ,,Láska z brusláku“! Hned  ráno posnídal plísňový sýr(to byla jeho oblíbená pochoutka) a vydal se myší slečnu hledat. Prošel Prahu křížem krážem, až našel Katty v jednom parku. Seděla tam na lavičce, v ručkách knížku o záhadách v Bermudském trojúhelníku, evidentně si Chroupka vůbec nevšimla… Jenže náš hrdina nelenil, tichým hláskem a hlavně opatrně se té krásné myšky zeptal: ,,Ahoj, mohu si přisednout?“ přesně na tuhle otázku Katty čekala! ,,Hm…“ pískla myška a kývla svou hlavičkou  (její rudá líčka ji totiž prozradila)…. Nastala chvilka mlčení a velkého studu, ale nakonec se myšák Chroupek odhodlal a zeptal se: ,,Copak to čteš?“ Myška jen ukázala na obálku knížky a smutně vzdychla… Najednou Chroupka něco napadlo, vytáhl z kapsy bloček a tužtičku a požádal Katty velmi milým  hláskem, aby mu o sobě něco napsala. Slečna se nejprve trošku styděla, ale potom začala psát o tom,jak nemůže mluvit, jelikož je její hlásek velmi slabý, a o tom, jak ji mrzí, že byla ke Chroupkovi tak tajemná a nakonec se slzami v očkách Chroupka objala…. Myšáček přitom láskyplném objetí pocítil něco, co mu bylo předtím zcela cizí. Začal plakat taky, byl tak šťastný, že konečně našel myšku, která mu rozumí a která se mu nesměje, kvůli tomu jaký je…

Ten krásný, slunečný den se vše změnilo, dvě malinká srdíčka se spojila v jedno velké a naplnila se bezednou láskou, která překoná snad všechny překážky světa...no, uvidíme……Uvidíme…..

KONEC(?J)