LiTerra

Zoufale se toulám tou černočernou tmou,
nic kolem sebe nevnímám...
jen se smutně občas na oblohu podívám..
Necítím už ani bolest, kterou zasadils mi do srdíčka,
vím jen, že mě nějak podezřele pálí očička...
PRŠÍ...
Drobné kapky letního deštíku dopadají na mou tvář
poznamenanou bolestí a smutkem...
Proboha, co si to zase namlouvám?!?!?!...
Ne, nejsou to jen dešťové kapky,
co mi v tom parném létě chladí tvář...
Vím to, déšt přece nechutná jako slaná zrníčka..
PLÁČ...
Tolik jsem se těm slaným potvůrkám bránila,
ale boj s nimi jsem stejně prohrála...
Ale co??? Už se za ně přece nemusím stydět...
Lidé stejně nerozeznají zda mi tvář zdobí slzičky, či pár kapek vody...
Maskara mě děsivě pálí v očích, přivírám je
a snažím si vybavit nádherné chvilky s Tebou, mým sladkým lhářem,
co mi šeptával do ouška,
ta nejkrásnější slůvka na světě:,,MILÁČKU MŮJ,MILUJI TĚ..."
SAMOTA...
Jsem tak sama, sama uprostřed davu...
Samota mě tíží jao obrovský balvan uprostřed mého těla...
Prosím pomozte mi...
Co mám dělat, abych ten kámen do zapomnění odhodila
a tak nad samotou zvítězila???...