Je zvláštní, jak některá řešení má člověk přímo před nosem, ale nevidí je, protože je zaslepen hledáním složitější cesty. Diamant, kult tajemné bohyně, pohřebiště, posvátná hrobka...jakou to mohlo mít spojitost?

Přemohl mě pocit, že Michael to bude vědět. Už jsem měl na jazyku všetečnou otázku, když se ta žena náhle probrala ze své letargie a prudce se posadila.

"Morrigan! Má paní!" zařvala tak hystericky, až jsem nadskočil. Pak na mě pohlédla s nenávistným pohledem: "Mohla jsem žít věčně a vy jste to zhatil! Tupče!"

To už bylo trochu moc. Než jsem jí stihl odpovědět, vrhla se na mne a malými pěstmi zaútočila na mou hruď. Chytil jsem ji za zápěstí, a když nepřestávala kolem sebe kopat, udeřil jsem ji do obličeje. To ji trochu vzpamatovalo. Hluk probudil i Michaela a koutkem oka jsem spatřil, jak se překvapeně snaží něco říct. Zarazil jsem ho pohledem a otočil se k ní.

"A teď mluvte!" rozkázal jsem jí pevným hlasem: "Co se to tu vlastně děje?"

Žena na chvíli ustrnula, a pak se divoce rozchechtala. Stiskl jsem jí ještě více, a ona zasyčela bolestí.

"Mluvte!" řekl jsem hrozivým hlasem, až mě to samotného překvapilo.

"Za všechno může on!" vykřikla a ukázala na Michaela. Ten sklopil oči a tvářil se prapodivně.

"Michaeli?" zaútočil jsem na něho: "Nemyslíš, že je čas, abys mi řekl pravdu o tom diamantu?"

"Diamantu?" vykřikla žena. "Ten diamant skutečně existuje? Bohyně je tedy stále zde?"

"Bohyně Morrigan? Vy opravdu věříte těm báchorkám?" nevěřícně jsem zakroutil hlavou.

"Jistě že ano! Šest nejsilnějších druidských mágů porazilo bohyni, která jim odmítala předat vládu nad územím a zakleli ji do diamantu. Za dávných časů císaře Tiberia, byli druidové pronásledováni a vražděni, takový z nich šel strach! Těchto šest mocných nechal Tiberius setnout a jejich těla narazit na kůl, pro výstrahu všem, kdo by snad chtěli mít s nebezpečnou magií co do činění. Ale zcela všechny druidy se mu vyvraždit nepodařilo. Hrstka z nich unikla. Tito kněží potom ukradli jejich mrtvá těla, vykonali magický obřad a učinili je strážci bohyně. Oltář zde, je ve skutečnosti hrobka! Zde přísně bdí nad bohyní a v případě, že by se někdo snažil ji vysvobodit, jejich oči dokážou probudit svá mrtvá těla a přivolat je k sobě. Jen lidská oběť přivede Morrigan zpět, aniž by se druidové probudili z věčného spánku! A bohyně nás pak všechny odmění ztracenou magickou mocí, která v nás zaniká s každou další generací!" Fanaticky dovyprávěla příběh a z nitra země se ozval hukot hlasů.

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, co mi řekla. Jak potom mohl Michael nalézt diamant nad pohřebištěm, když měl být umístěn zde, v hrobce? Zeptal jsem se ho na to. Neodpovídal, jen napjatě naslouchal hukotu, který v útrobách země sílil.

"Už jdou! Jdou si pro nás!" vykřikla ta žena a stále pod evidentním vlivem opiátu a vytrhla se z mého sevření. Než jsem ji stihl zastavit, zmizela ve vrásčitém hrdle kobky .

Rozběhl jsem se za ní.

"Počkej!" zakřičel Michael tak zoufale, až jsem se zastavil.

"A na co?" Měl jsem na něj stále větší vztek.

"Na pravdu." hlesl.

"Jistě znáš příběh mého děda, že ano?" začal a já přikývl, uklidněn zjištěním, že by ta žena nemohla utéct, aniž bych spatřil. Seděli jsme totiž přímo proti vchodu, dost blízko na to, abych ji včas dokázal zastavit. Její vřískot se utápěl v rozvláčné ozvěně a mísil se s Michaelovým vyprávěním.

"Byl to vášnivý historik, cestovatel a vědec." pokračoval a ignoroval ji.

"Ano, to vím." odpověděl jsem a přisedl si k němu, s pohledem upřeným na linii vchodu.

"Ale nevíš, že přišel na úžasnou věc." vytáhl z kapsy diamant a fascinovaně na něj hleděl.

"Co prosím?"

"Diamant vzniká za sopečné činnosti, že?" zeptal se a nečekal na odpověď: "Ovšem, zde žádné činné sopky nejsou." odtušil a triumfálně pokračoval: "Ale sopečná činnost se šíří v určitých vlnách. Existují dva druhy těchto vln, příčné a podélné. Dědečka zaujaly ty podélné vlny, které se dokáží šířit pod zemským povrchem neuvěřitelnou rychlostí. Za předpokladu, že by se někde probudila sopka, dejme tomu třeba v Alpách, odrazila by se její činnost i zde, v tomto kraji. Alpy nejsou tak vzdálené, abychom zůstali mimo dosah erupce. A díky bohu za to! Zjistil, že existují způsoby, jak lze předvídat blížící se zemětřesení. Plyny v podzemních vodách se hromadí, mění se jejich složení a vyvěrají na povrch, jsou cítit lehké otřesy země, hladina vody stoupá..." odmlčel se a já si bezděky vzpomněl na vesnici utopenou ve věčné mlze, kterou jsem považoval za následek odpařování z okolních lesů.

"A?" zeptal jsem se napjatě.

"Pchá! Děda, ten kujón, se nechal inspirovat pověstí o hrobce šesti válečníků. Zaslechl totiž někde, že kdosi objevil diamanty v prastarých lidských mohylách! Keltové žili na našem území někdy kolem roku čtyřista před Kristem. Od té doby se zcela jistě na území odrazila nějaká sopečná činnost. Usoudil, že diamanty jsou složeny z uhlíku, který zčásti obsahuje lidské tělo. Už mi rozumíš? On věděl, že tu ty diamanty budou! Byl přesvědčen, že se těla mrtvých válečníků postupem času a biologickými vlivy zformovala právě do takových kamenů! Jenomže nemohl hrobku nalézt, chyběl mu klíč k určení přesné polohy místa. Hledal ji celý život a narazil na něco, co jeho doměnku jen potvrdilo."

"Hrobku bohyně Morrigan!" vykřikl jsem a s překvapením zjistil, že ženský křik utichl. Byl jsem však příliš zvědav na to, abych teď zjišťoval, proč tomu tak je.

"Ano. Její hrobku, ano. Tu našel. Legenda praví, že šest strážců bdí nad zajatou Morrigan. Ale není to zde," ukázal na hrobku: " nýbrž na pohřebišti. Zcela jistě jsi si všiml jeho tvaru, tvoří jej kruh - symbol nekonečna. A střeží jej šest hlav, to také víš. Těch šest hlav, to jsou ti zmiňovaní strážci! Keltové věřili, že nepotřebují svá těla k tomu, aby dokázali čarovat i ze záhrobí!Morrigan tedy skutečně žila a byla to žena z masa a kostí, protože ji zabili a pohřbili. Ale co nevíš je, že místní země je plná puklin způsobených tehdejší sopečnou činností. Do těchto puklin, vystřikuje při otřesech diamantonosný kimberlit a vyplňuje je. Domníval se tedy, že hrob Morrigan se propadl do jedné z takových prasklin. A zde udělal děda osudovou chybu. Kopal pouze tam a nikde jinde."

"A když našel v jejím hrobě diamant, jen ho to utvrdilo, že je na správném místě." vydedukoval jsem.

"Ano. Nenapadlo ho, že by hrobky mohly být dvě. Ale existuje šance, že i druhá hrobka, tato hrobka, příteli, je plná diamantů velkých jako pěst!" zajíkal se.

Smutně jsem pokýval hlavou. Mnohem větší starost než původ diamantu mi teď působil Michael. Byl jako posedlý myšlenkou, že nalezne poklad.

"A proč jsi mi tedy poslal ten lživý dopis? Tvůj úsudek přece stačil na to, abys hrobku nalezl sám!" zeptal jsem se tiše.

"Nikoliv, příteli. Pátral jsem všude, vyptával se místních, ale neúspěšně. K tomu všemu se o mě začali zajímat lidé z vesnice, musel jsem jim něco namluvit. Vsadil jsem na své přesvědčovací schopnosti a vytvořil novou legendu. Přesně tu, kterou ti vyprávěla ta dívka.Vydával jsem se za jejich přítele, který jen hledá důkazy svých tvrzení. Přísahám, nevěděl jsem, že to zajde až tak daleko! Časem se ode mě odtáhli. Pořád mluvili o bohyni. Byli jí posedlí! Plížili se kolem mého domu jako hladoví vlci a každou noc jsem vídal odlesk plamenů sálajících odněkud z nitra lesa. Vytvořili si vlastní kult, vdechli život nové víře a mě už k tomu nepotřebovali. Upřímně řečeno jsem dostal strach."

"Cože? Ty a strach?" ušklíbl jsem se.

"Ano, já se bál. Strašně jsem se bál, že mi to všechno přerostlo přes hlavu. Proto jsem tě zavolal. Jsi jediný člověk, kterému mohu věřit."