Rozproudila se krev

a přitom se zrzavec oběsil na poslední klice kliniky

ústavu materiálu pro choré

nejenom duševně ale také i zcela jistě bez jasného přičinění

s žilami na cáry

otevřela se hruď vápencové sochy

tlak se vzdouvá tam přímo pod místem ponoru

křivolaká ulička se ti drží za nehty a nejde smýt

mešita se hroutí pod ní několik mužů se samopalem

pomalu krájí zbytky víry roztroušené po několika hedvábných šátcích

probudil jsem se pozdě večer

neschopen nic namítnout

otázky pršely skrze gejzíry chrlily se na mě

pohlcovaly mě

nejsi tam kde jsi jsi slepé místo jako dopis kde by měl být ukryt

ale nejsi tam kde bys měl být

příčina výčitka

zbabělost svědomí krouží jako had z vápencové kůže

líně se převaluje na hraně bosporu

rozerval cestu ke klinice

poslední kout štěstí

vrzavé dveře a po nich pouze hlad

po steně a do stěny se vpíjí trsy varlat

a konečníky penetrované čistým ručníkem

pějí ódu na nebytí