Zkus mě udržet zavřenou 

- jsem náchylná na pláč za vůně ozonu

a sivých zvonů 

když šeptají co by kdo chtěl 

všichni sobě 

všichni si v sobě spí  

Pojď, vypíchnem si oči kopretinou, 

rostla od stropu 

mně přímo mně do klína.. 

Trochu hořce se vzpomíná- 

a prstů náhle není tolik, 

když hladí tiše ztěžklé deště, 

a hlava dál se houpá v kolotoči..  

Mami, z toho slunce někdo ukousl kus nad obočím!

mami, slunce pláče

samé pošpiněné ženy

s hlasem jako zšedlé ptáče

právě vylíhnuté v místě pigmentové skvrny.  

Pocuchej mi vlasy trsem spadlých třešní nebo slov;

cokoli a vlastně – budu zase na čas šťastná

i s tebou

i se sebou

stékající po střeše a bezbolestná - -