Ahoj Malý princi,

     žiji v malé vesničce ve střední Evropě, na místě mezi lidmi dosti neznámém, ne však méně významném než malá planetka v koloběhu vesmíru.

     Dlouhá doba uběhla od Tvé návštěvy. Pan Exupéry, za sedm let po Vašem rozloučení, tragicky zahynul, ale mnoho lidí četlo jeho pohádku a doposud zadívají-li se na nebe, hledají planetku s beránkem, spásajícím mladé výhonky baobabu. Stejně tak i já. Dnes, kdy málo kdo věří na kluka, který skáče z planetky na planetku, rád přemýšlím, proč rybky v malém akváriu nevyrostou, stejně jako chlapec z malého světa. Ten velký se začíná zmenšovat a právě to nás okradlo, od dob pana Exupéryho, o mnoho prostoru. Věřit nebo si představovat dokážeme jen do doby, dokud připadá malému človíčku svět obrovský. Dokonce nám přestává stačit naše Země. Navzájem si prodáváme pozemky jiných planet, ztěží zahlédnutelných na noční obloze. Všemu ale zmenšování neuškodilo. Pomalu se učíme žít jeden vedle druhého, poznáváme jeho zvyky, chutě a potřeby. S menším světem jsme si blíž.

     Už nevím, kde jsem slyšel, že na světě je víc dobra než zla, třeba jen o malinko. Proto svět existuje. A já Ti děkuji za tu trošičku nezkaženého dětského pohledu na život, neboť může jít o tu rozhodující kapičku dobra.