V každém zkrouceném vlasu mi vrkáš jako malý otazníček. Hřeju si Tě pod srdcem jako jablko právě vytažené z lednice, které jsem zvyklá si třít o prsa. Nemůžeš mě mít za zlé. Jsem jen paní, co se dívá barevnýma očima a většinou, i když se zdám mít sebevětší hloubku, neposlouchám. Jen tak si tiše vnímám Tvé tikání malého srdce v hrudníčku plném velkých ideálů.

V pokoji plném peří a stužek, zornic zahleděných ze stěn..

Vanilková vůně tyčinek ulpělá kde se jen dá a Ty se jí pětadvacet týdnů dotýkáš jen přes mou noční košili plnou chomáčků  kočičích chlupů.

Teď! Teď Tě hladím po rtech přes oranžový šátek omotaný okolo pupíku! Vždycky se Ti nakonec rozcukají koutky, lechtá to...   Dneska jsi někde daleko, asi.. Nevěnuješ mi jediné stříbrné mrknutí z vlhké tmy, ani jen lehounký pohyb dlaní...

Rozsypal ses mi ospale do jezera jako včerejší korále.. a já Tě chtěla vychovávat... !