Prolog |
pro jednoho pána, co seděl na nábřeží a jen neměl rád labutě |
|
Labutě pod Vltavou |
Špinavý a sepraný Labutě pod Vltavou na nábřeží kamínků, vajglů a utajených hříček bílých peříček a pramínků slov, sténaj si pod hladinu o nepolapitelných vlnách prchavých objetí celého století, tohohle i toho předtím a Labutím se zase třepí rozeklané černé blány roztrhány se noří tam a zpátky.. zpátky.. hluboko do studena které stejně hřeje a i když si strašně přeješ aby odpluly aspoň ke druhému břehu budou tam prostě dál zažloutlé na sněhu opelichané v létě dívat se korálkově jak i s jizvami chce tě
sníst
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|