Lásko...

 Trápí mě, trápí Tě

    Křepelka lapená do sítě

     Ubita předsudky k věčnému spánku

       Na kahánku, pravobokem navždy na útesu

        Obrán o košili, vánicí se třesu      k hřbitovu

          Třeskot okovů drásajících kotníky

            Zavolejte hrobníky, dárce míru      přesmíru pocitů

             Straším Tu.. Žofín.. Dvě a půl ráno..               oprýskáno

Broučku..

     Chtějí nám stavět pranýře 

         Přimučit nás k smrti blíž

          Archivním vínem zapíjejíc lanýže

             Touží vidět jak si zatrpíš

                                                          pro lásku.

                Vlas po vlásku oškubou mi hlavu

                  Ve jménu zákona, v právu...

                    Oči potáhnou za kolem nočním Berlínem

                      Oceány vln Tvých vlasů polijí benzínem

                        Pohoříme, klínem nás rozrážejí jako špalek

                         Brečet? Tomu jsem dalek.. 

                                                                           Směšných patnáct roků

                          Plakat? Ne, příteli

                                                               ....zamrzl mi sklivec v oku.

Asi se mi zdálo...

        že Tě mám jen rád

          že nedostávám i když daruju

             až v plamenech upálení opravdu miluju

                ztloukají nám -hlupáci- pranýře     a hranice      na čarodejnice a jiné krásné ženy

                  rozžmoulanými jeny  zaplať společenskou toleranci

                                                      utonulé a ztroskotanci

                                                        pod jednou peřinou

                                                           spočinou

                                                          -ač bolestí- budou zpívat

                                                           splívat    za nebe        do sebe