jo, to já nevím,
každá má něco do sebe
a každá je jiná.
Zatímco jedna čte mě,
druhou to nezajímá.
Ta třetí zase v dálce je
a ač mě to k ní táhne,
přes fjordy nejsou koleje,
to pendolíno zrádné.

Však každé z nich jsem stačila
do srdce dýku vnořit.

První, ta krásná je,
jak rozbouřená řeka,
a když se na mě usměje,
do srdce přímo vtéká.

Ta druhá vnímá moje psaní,
a od západu do svítání
plna myšlenek svých jest,
na mou věru,na mou čest.

Třetí ve Finsku teď dlí,
neb minout souzeno nám bylo,
když čekala jsem na ni v Praze,
tenkrát trochu mrholilo.

Ať stalo se, co stát se mělo,
a rány teď odněkud zdola...
která to u mě vyhraje...
Fanta, Sprite či Cola?