seděla na postarší zídce hned vedle nemocnice. marně prosila rozdováděný vítr, který jí i přes nalehání nechtěl dovolit zapálit cigaretu.
už tak byla ze všeho víc než nervózní a nechtěla už od světa nic než hořící cigaretu, ze které může pomalu potahovat, nechávat plícemi procházet horký kouř a poté ho vydechovat v šedavých obláčcích.
po dlouhých hodinách marného snažení se větru rozeběhla naproti. přestal jí už dávno vadit a zvykla si na něj tak, že ho plnými doušky užívala a běžela.
dlouhými skoky se hnala až za samým začátkem větru. možná se rozhodla, že ho všechen spolyká, možná předběhne, nebo mu alespoň uteče.
upletla si z něj překrásné punčošky a já vždy říkal, že z toho leda tak nastydne. nastydla a stejně je nesundala.