nevydupu do sněhu poetický vzkazy
vzkazuje mi, že je nechá roztát
zatímco vyrosteš
s nosem za novinama

radši se ti podbízivě vetřu mezi stehna
s nenuceností návyku svých vlasů plazit se ti po kůži
co mi nezřetelně šeptá lehkou potřebu
radši tě nenechám přemýšlet co bude až
se vzbudíme a mně bude o třicet víc
a jestli ještě třeba budeš chtít
schovat moji ruku ve svý ze strachu že se tě už nikdy nedotkne

odhodíš noviny
a radši se se mnou miluješ

radši se ti podbízivě vetřu mezi stehna
nestydatě se vpíjejíc do rozpaků polykajících tvoji kůži
co se protipólně vzpírá pocestným dlaním
radši tě nenechám přemýšlet co bude až
se vzbudíme a bude nám o třicet víc
a jestli si třeba vzpomeneme vzhledem
k roztávajícím jménům na naše vlastní v cizím objetí