mám nový diák do epidiaskopu vykopala jsem ho u babičky věř nebo né přes plastový obrázky ještě furt prosvítá světlo /prosvítalo i před čtyřiapadesáti lety kdy té staré dámě bylo patnáct jenže teď už deset let umírá a to kukátko do barevnýho světa s podivným klidem příjmá všechen prach stoletého bytu všechny nedoteky čtyřiapadesáti let nepoužívání/ .. je tam oltář a kostelní myš co se modlí ke svatostánku chodí tam jen alkoholici všichni ti knězi s červeným nosem a směšně skrytě politickým Volte Boha! zasmála bych se - Ježíši! a už jsem v nemilosti porušení desatera .. do kostela nechodíme přes zpovědnici tu bez vévévé nenecháme přece světit všechny prehistorický kachlíky skoroutopenejch novorozeňat křest ohněm by byl lepší aspoň na zahřátí tak tedy na zdraví, boží služebníčku! krev kristova ročník sedmadevadesát našeho letopočtu a tísíc devět set k tomu po Kristu /pořád ho musí ždímat a mlátit z něho další cinkavou tekutinu života z té seschlé trosky pévécé kříže I.N.R.I. náboženskej maskot tragikomik a má babička ho miluje/
Epilog
Igne Natura RenovaturIntegra tu máš sirku, Bože zapal můj epidiaskop