v rozvrzanosti levý nohy
lehce nařezaný mou vlastní touhou
tikání ukrajuje zbytky našich tužeb
mezi dřevo
a matrac
a peří
a nás

v meziprostorech
mě zamačkáváš
vzdechy
a ospale se tážeš
mých boků
jakýs byl

a v nezodpovězeném tichu
protneš všechny tajný sny
posmutnělým nerovým mečem
jako na nedělní mši
vysmívajíc se všemu
rozkousneš mě
tělo Kristovo
(a samá krev
já mlčim za sebe!)
duše Kristova
(rozpitá hostie
já mlčim za sebe!)

nekřižuj se!