protože já ty slaný ticha nesnáším a jak pak seškrábat červený kola všude po obličeji zase být tou bez tváře s pár mokrými pramínky vlasů
tak mi můžete podat ruku jo, já vím... tak přijďte no, však uvidím... (neumím lhát bez prsteníčku a ukazováčku zkřížených v kapse od kalhot a tak mám asi před našima pořád ruce v kapsách)
víte, stačilo mi čtyřiadvacet hodin můžete si sundat ty nohy ze židle ale samozřejmě zase čekáte? jo, čekám na někoho kdo nepřijde a můžete se posadit k menšímu stolu vždyť jdu a co ty nohy...!? jo, vlastně nohy dolů
jenže vždycky jsem s nima byla vzhůru asi né v kavárně kde by mě někdo upozorňoval na to že mi slzy tečou do vlasů...
|