znáš to-čelem vstříc omluvám a každou větou bez podmětu se hryže kůží směle dál a znáš to-vstříc obavám se odplout nechávám...
kubovi
v ložnici hvězdáren nad řekou splítám ti vlasy v pevný uzly abys nezapomněl na noční cigára vřeštící "Tak už usni!" všechny je zkouříš do rána a slunci říkáš "Zmlkni.." víš, ale ono nekřičí...
a tak nad mou hlavu nakreslíš svatozář a pak se jí směješ že jsem jak anděl zlodějů srdcí bez majitele
a tak nad mou hlavu natruc všemu napíšeš velkým jedno HALÓ v dětských nápisech na dnech rozbitých sklenic se ti to "ó" tak hořce rozplakalo