Proč se mi vysmíváš, Slunce, ty stvůro na nebi? Vysmíváš mě, mě stvůře stojící na zemi, hledící na nebe, hledící na tebe, hledící na sebe. Směješ se mi za zády, když víš, že nesnesu dlouhý pohled do tvých očí, když víš, že nás dělí stovky kilometrů, mil, očí. Mám se začít taky smát nebo se rozplakat při pohledu na tebe, mám o tebe stát, napnout ruce a vyletět do nebe? Nejdříve vysuš mé slzy, protože při pohledu na tebe vždycky pláču.
|
|