| Prolog |
|---|
| Toto nejsou žádné literární triky, já tam byl a viděl. . . |
|
| Křižovatka u zdi (Bota`s poetry) |
Bitevní loď se pod tíhou
Nebeských bohů a hvězd potápí,
bílí, černí, zelení, žlutí na její palubě
zběsile hledají kousek dřeva, kousek trávy,
drobek hlíny, které by se chytili,
aby měli šanci bojovat o život,
Bublá pod nimi rozbouřené útočiště,
spoustu denních predátorů
rádi vypouští omamné vůně do moře, ale teď začínám být
vůní omámen i já…
SLYŠÍM KŘIK!
Námořníci mě spatřili a volají o pomoc,
Já jen pokojně na lavečce sedím,…
jsem za školou,.. osmnáct kilometrů za školou,
říkám si:
Mám se zvednout a jít jim na pomoc!? Vždyť já do
jejich světa nepatřím,
navíc na mě křičí spousty letadel a raketoplánů z velké dáli,
oni si myslí, že jim pomohu,
POCHOPTE TO!!
Já vám pomoci nemůžu, já nesmím,
vy se potřebujete zachránit sami,
pak si teprve dokážete, že stojí za to žít
a mít ze života radost,
Ne radost jako samozřejmost,
jako radost bohatého dědice ze svého dalšího výdělku
Ne radost, která se schovává daleko do trezoru
pod hladinu života,
radost se musí utrácet okamžitě a namístě,
tady platí zákon, když radost odevzdáte, ona se k vám tisíckrát vrátí
když si uschováte, tak se vám odečítají vysoké
ztrátové úroky. . . ,
Ale loď se vytrácí,
Zpět do reality,
temné obrysy a křivky bitevního křižníku se vytrácí,
ranní ptáci zametají prosvětlený oceán,
denní luna se drápe na své místo,
„ano a“ magická kobylka se starobylými křídly skáče
pod tunely silných slov,
ŽÁDNÁ REALITA, vše je FANTASIE!!!
Slova píší dopisy panu Svět a panu Vesmír,
nemohou se dohodnout komu mají
vzdát větší úctu,
Kroužící stroje z daleké budoucnosti mě hledají v rozmixované fauně,
snaží se prodrat dřevěnými konstrukcemi starověku
až k rozsáhlým hromadám
zeleninového želé
Tajemný maskovaný nejmenovaný, „KAP, KAP “- letouny zřejmě
vypouští palivo,
teď se ten v černém ztratil
(jdu najít Mathewa, asi bude někde u Mahlra)
. . . . .(Mathewa jsem nenašel, dokonce ani Lu_Pa, ale alespoň jsem se prošel)
Vidím tam člověka, ale teď je přizpůsoben dennímu životu,
čte denní tisk a tváří se
naprosto nezajímavě a nerozhozeně,
Má brýle, ale mě neomámí, poznal jsem to v očích, je to převlečený muž
v černém a pozoruje toho pána,
o tři lavečky dál vedle mě,
který čte noviny, má brýle a tváří se tak nerozhozeně
Vidím zeď, překážku racionálních věcí,
byla postavena za úmyslem ubránit se,
zeď má mnoho šrámů a jizev,
při dávných bitvách se zde posledních pět mužů s ostrými meči bilo o právo
vlastnit tuto zeď,
čtyři z nepřátelského království proti jemu,
hrdinovi,
bil se s nimi neskutečně dlouho, nebojácně byl smířen s převahou nepřátel,
ale vždy je kapka. . .,
dva skolil, třetí padl únavou,
Poslední mu byl osudným,
dostal ránu do střev, cítil teplo svých
vnitřností a orgánů, na nohou cítil vyvěrající krev,
srdce mu posílalo nepravidelné vzkazy,
nohy se mu podlamovaly,
mravenčely mu všechny končetiny kromě pravé ruky,
krve v těle ubývalo,
začala se mu motat hlava
Ten, jenž mu zasadil ránu, zpozoroval,
že chce jeho raněný soupeř něco říci,
z úst mu vytékala krev, zvracel krev smíchanou s trávícími šťávami,
pomalu mu vytékaly
rudé sliny z nosu
Umírající hrdina vstal z pokleku, uchopil meč a začal se bít znovu, náhle objevil
neskutečnou sílu v ruce, jediné ruce, kterou měl kluzkou od krve
a do které jediné dokázal
posílat příkazy,
odrazil nepřítelův meč a čepel mu přiložil k srdci,
„Nic ti neudělám,
vždyť jsme se už mohli dávno dohodnout, všech pět by nás žilo,
já bych řekl, že jsem dostal ránu zezadu do hlavy a probudil
sem se po bitvě
a vy byste běželi předat tu dobrou vítěznou zprávu svým lidem,
O co se bijeme, proč se zabíjíme!!?“, dal čepel z jeho těla,
„Dovol mi teď, když jsem tě ušetřil, svobodně zemřít,
„Proč si mě nezabil?“, ptá se zmatený nepřítel,
„Proč bych to teď dělal, já již stejně umírám a rozhodl jsem se před smrtí
darovat ti život,
jdi a žij!, můj příteli
umírající nabídne ruku soupeří a ten ji příjme,
hrdina je opět v pokleku,
střeva se mu už trhají pod svou tíhou ven z těla,
poslední přání, pomoc mi vyrýt do zdi monogram,
oba hrdinové vytesali do zdi JP
a jeden zemřel
živý pohřbil mrtvého
u zdi a běžel hlásat tu odpornou zprávu domů,
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'bota', 18.05.2004 18:39.
| Názory čtenářů |
18.05.2004 19:21
 Pavla 
|
sem tam hrozný plkání a pózizmus, sem tam ženijální myšlénka...
za tudle hlášku radost se musí utrácet okamžitě a namístě, megatip
narážky na Lupa & Meťjůa dóst neprůhledný, dá se poznat tvůj rukopis... doprčic, teď sem zas něco vykecala... tjádydádydááá ;) |
18.05.2004 21:40
 Lu_Po
|
.... :) ... nenašel ... nenašel ...
Pavli .. ale já s ním 18 km občal za nějakou tu školu zajdu ....
to není narážka ... prostě fakt ... a stěna s mými iniciály JP ,... tu dodnes nemohu pochopit ...
... dál naráží na naše občasné trénování šermu .. proč :) on u toho byl
..... v podstatě jsem to znal dřív než to bylo napsaný ale neměl jsem nějak čas se tím zabývat :) |
18.05.2004 21:44
bota
|
to místo je prostě začarovaný, já narážel jenom na ty iniciáli a zjistil jsem, že nejsou tvoje |
18.05.2004 21:47
Lu_Po
|
Jak Pakto ? .... Přychystalovy taky nejsou ?!!!! :) ... čí jsou |
18.05.2004 21:49
bota
|
Tak si ještě jednou přečti tu věc nahoře a zkus to pochopit, já ti nepomůžu |
18.05.2004 22:00
Lu_Po
|
jdu se vyspat .... |
18.05.2004 22:30
Mathew
|
jak říkám |
19.05.2004 07:52
Dash
|
Děsně dlouhé na to, co lze sdělit těmito slovy... :o)) |
19.05.2004 21:20
bota
|
Dash:
Jóóó a já myslel, že to mám ještě prodloužit, aby to leckdo pochopil |
20.05.2004 08:00
Dash
|
Není třeba, je to možné pochopit i tak. :o)) |
20.05.2004 09:11
bota
|
jóóó ale já píšu poezii a ne nějaký haiku jako třeba nějakej Po_Ta_Lu_Bo
.-) |
21.05.2004 12:14
Shammann
|
krleš |
07.10.2004 20:29
JaP
|
Kurva §§§§§§§§§§§§§ |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|