| Prolog |
|---|
Začal jsem to psát 29 února takhle večír v jedné olomoucké kavárně při výborném zákusku.
(Celá báseň se vztahuje k olomouckému náměstí) |
|
| Lesk a bída |
Plížící se večer
rozpouští stíny radniční věže
bubnující na měkký penál
starých vládců pevnosti.
Zrcadlový křišťál
svolává lunární lampičky
k půlnočnímu sjezdu
tenkých plášťů.
Pláště pojídá
dlouhovlasý stařec,
jenž vzpomíná
na měděné rysy.
Proplul několik
plachetnic křížem krážem,
vystoupal do
největších výšek.
Zážitky se mu honí
hlavou plnou blesků bouře,
přichází od východu,
hromy znějí z protipólu.
Teď si vybrat
ctěný strom, farmu
nevím
sám,
všude nejlíp, doma taky.
Jsem odsouzen
k poznávání,
již nezhlédnu stejné
slunce, stejné pole.
Stále proud a jen
proud řeky nese
mě do dalších
zemí a břehů. |
|
| Epilog |
|
| Názory čtenářů |
26.05.2005 11:05
 hurvinek
|
pekne do archivu, treba tam jeste vyzraje... |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
