Když jsme hupsli na kanape,
řekla jsem mu: "Počkej, chlape!",
zatímco on rozechvěle
rukou šmátral po mým těle.
Prohlásil, že po mně skočí,
když jsem tužkou na obočí
na jeho hruď verše psala.
"Proč jsi mě sem, sakra, zvala?"
Nasupeně vylez´z peří,
obléknul se a šel k dveřím.
Zařval ještě, že jsem čůza.
Přitom mne jen líbla Múza...

Prožívám frustraci,
jímá mě hrůza.
Objednám kremaci -
chcípla mi Múza...

Jsem talent vychladlý,
nádražní lůza.
Hrudníček propadlý
kryje mi blůza.

Můj talent, vážení,
do bahna zapad´.
Živit se básněním
byl blbej nápad...